4 C 219/2023-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky 101 783 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené smlouvou. Výše měsíční splátky byla stanovena na 2 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla stanovena vždy k 20. dni kalendářního měsíce. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, když načerpala celkem částku 100 609 Kč a uhradila pouze 12 000 Kč, žalobkyně využila svého oprávnění a úvěr ke dni [datum] zesplatnila. Žalobkyně uplatňuje na neuhrazené jistině částku 99 480,11 Kč, na poplatcích 203,57 Kč, na smluvních pokutách částku 1 500 Kč, na nákladech na vymáhání 600 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila již v žalobě, žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s původní výší úvěrového rámce 100 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit v měsíčních splátkách v minimální výši 2 % z dlužné částky, celkem se žalovaná jako spotřebitel zavázal uhradit žalobkyni 109 144 Kč [ulice] úroková sazba byla sjednána ve výši 16,88 % p.a., RPSN 18,25 %. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaná dluží na jistině celkem 99 480,11 Kč, součet dlužných úroků činí 14 633,07 Kč náklady na vymáhání 600 Kč, pojištění CPI 203,57 Kč, smluvní pokuta 1 500 Kč. Z výpisu čerpání splátek a úhrad dále vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 12 000 Kč. Dle článku 7.1 úvěrových podmínek je žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit v případě nedodržování podmínek splácení ze strany žalované, tj. mj. pokud žalovaná dluží dvě a více splátek či nezaplatí splátku déle než tři měsíce. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celého úvěru ve výši 108 693,14 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy, žalovaná však na tuto výzvu nijak nereagovala. Předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu, jak plyne i z podacího archu ze dne [datum]. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu České národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, tabulky B 1.1.5 UK 1 a B [číslo] UK 4 vyplývá, že obvyklá úroková sazba pro úvěry v dubnu 2022 na spotřebu domácnostem činila 8,29 % RPSN a smluvní úroková sazba 13,56 % RPSN. V daném případě činí dle uzavřené smlouvy RPSN 18,25 %, což je v souladu s výše zmíněnou judikaturou. 7. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. Podle § 2048 a § 2049 o.z. jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 8. Protože žalovaná, která proti žalobě ničeho nenamítala a neuvedla žádné skutečnosti na svou obranu, porušila své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a svůj dluh z titulu nesplaceného úvěru ani přes písemné výzvy ze strany žalobkyně do dnešního dne zcela neuhradila, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení žalovaných dlužných částek zcela po právu, neboť sjednaná výše úroků nepřesahovala tzv. obvyklou výši úroku, jak je patrné z porovnání databáze ČNB, která slouží jako pomocné vodítko při posuzování obvyklého úroku. Také výše smluvních pokut byla sjednána v přiměřené výši, a proto i v této části bylo nároku žalobkyně vyhověno. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 24 982,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 090 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 101 783,68 Kč sestávající z částky 5 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 440 Kč ve výši 3 452,40 Kč. 10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.