4 C 230/2023-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky 15 432,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 432,88 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 191,20 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 10 725,42 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr celkem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit poplatek ve výši 19 014,44 Kč a smluvní úrok ve výši 1 932,34 Kč. Následně byla pohledávka, která je předmětem této žaloby, postoupena na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, žalobkyni. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 33 193,02 Kč, ode dne postoupení neuhradil na svůj dluh ničeho. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 26 158,30 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 15 432,88 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 9 507,22 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 218,20 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a z Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností k témuž dni, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne [datum]. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] (dále též jen„ smlouva o úvěru“ či„ smlouva“). Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout částku 30 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem, který společně s poplatkem za poskytnutí úvěru a poskytnutou jistinou úvěru, představuje celkovou částku k zaplacení ve výši 50 946,78 Kč. Doba trvání úvěru byla ujednána se splatností dne [datum] [ulice] zápůjční úroková sazba činila 12 % a RPSN 202,04 %. Čl. VII. [jméno] 1. smlouvy bylo ujednáno, že v případě nesplnění klientovi povinnosti uhradit jednotlivou splátku nebo její část včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné částky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr ke dni následujícímu po posledním dni lhůty zesplatněn; v takovém případě je úvěrující oprávněn požadovat uhrazení celého úvěru včetně příslušenství a smluvních pokut, a to v termínu splatnosti nejbližší pravidelné měsíční splátky, a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Z potvrzení o platbě společnosti [právnická osoba], bylo zjištěno, že dne [datum] byla provedena bezhotovostní platba ve výši 30 000 Kč. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní výzva ve smyslu § 142a o.s.ř., a to předáním k poštovní přepravě dne [datum], jak plyne z podacího archu. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. 10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 11. Soud shora uvedené a předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. 12. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v září 2019 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 8,76 %. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 26,28 % p.a. V daném případě však RPSN činí 202,04 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru o 20 946,78 Kč při délce zápůjční doby 12 měsíců přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, se blíží svou výší částce zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil na svůj závazek již částku 33 193,02 Kč, tedy částku přesahující jistinu, soud dospěl k závěru, že na jeho straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když prostředky poskytnuté jí právním předchůdcem žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy již vrátil. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jelikož neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, která se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.