4 C 262/2023-11 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném peněžitého plnění v celkové výši 52 860,53 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] umožnila žalovanému čerpat úvěr až do výše limitu 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal dlužnou částku splácet prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 600 Kč splatných vždy v 15. den každého kalendářního měsíce. Dne [datum] žalobkyně se žalovaným uzavřela dodatek ke smlouvě, kterým, kterým došlo k navýšení úvěrového limitu revolvingového úvěru na 50 000 Kč [ulice] povinná měsíční splátka tak nově činila 1 500 Kč. Dne [datum] došlo k uzavření dodatku ke smlouvě, na základě kterého byla odložena měsíční splátka pro měsíc duben 2022. Následně byl uzavřen další dodatek ke smlouvě týkající se dne splatnosti jednotlivých splátek, a sice dne [datum], dle kterého byly počínaje měsícem červencem 2022 povinné měsíční splátky splatné k 20. dni každého kalendářního měsíce. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné splátky neuhradil a byl v prodlení s více než dvěmi splátkami, žalobkyně prohlásila ke dni [datum] celý úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky do limitu 20 000 Kč. Úroková sazba činila 16,90 % a RPSN 18,03 %. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že výše úvěrového limitu revolvingového úvěru činila nově 50 000 Kč. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odložila placení pravidelných měsíčních splátek sjednaných pro období dubna 2022. Z dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný počínaje červencem 2022 se zavázal splácet své pravidelné měsíční splátky k 20. dni každého kalendářního měsíce. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že jelikož ve stanoveném termínu nebyla uhrazena pohledávka na úvěrovém účtu č. [bankovní účet] žalovaného, žalobkyně od dne [datum] celý úvěr zesplatnila. Z výpisů k úvěrovému úvěru z období od [datum] do [datum], bylo zjištěno, že konečný stav pohledávky činí 51 216,90 Kč. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a z podacího archu z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o. z., který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 6. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 7. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému úvěr, který žalovaný dosud nesplatil. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni dále přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 14 892,60 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 115 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 52 860,53 Kč sestávající z částky 3 220 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 560 Kč ve výši 2 217,60 Kč. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.