4 C 265/2023-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 213 168 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že dne [datum] uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Žalobkyně se na základě smlouvy zavázala žalovanému poskytnout úvěr na nákup automobilu ve výši 199 089 Kč a žalovaný se zavázal splatit úvěr v 60 měsíčních splátkách po 5 428 Kč vždy k 24. dni v měsíci. Na splátkách bylo žalovaným uhrazeno celkem 5 428 Kč, dále splátky nehradil, načež žalobkyně dopisem ze dne [datum] odstoupila od smlouvy. Žalovaný dluh neuhradil ani přes výzvu k úhradě dluhu ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, vyzval soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že je žaloba důvodná. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 199 089 Kč, přičemž předmětem financování byl [značka automobilu] [VIN kód]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 60. měsíčních splátkách po 5 428 Kč, přičemž celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 325 680 Kč Roční úroková sazba byla ujednána ve výši 21,37 % a RPSN činilo 25,35 %. Ze sazebníku pro smlouvy o spotřebitelském úvěru byly zjištěny poplatky za pojištění, poplatky za úkony související s úvěrem, sankční nároky žalobkyně pro případ prodlení žalovaného. Z protokolu o převzetí vozidla – smlouva o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] dodal předávající [právnická osoba], žalovanému vozidlo [anonymizováno], [VIN kód]. z přehledu splátek ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyně splátku ve výši 5 428 Kč. Z přehledu transakcí [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] na účet částku ve výši 193 290,30 Kč. Z dopisu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně odstoupila od smlouvy o úvěru [číslo] vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 4. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 5. Z veřejně dostupné databáze na webu České národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad ARAD, sestavy 1144 – korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR vyplývá, že RPSN pro úvěry v květnu 2021 na spotřebu domácnostem činila 7,99 %. V daném případě činí dle uzavřené smlouvy RPSN 25,35 %, což je v souladu s výše zmíněnou judikaturou. 6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Podle ustanovení § 2048 a 2049 o.z. jednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 7. Protože žalovaný, který proti žalobě ničeho nenamítal a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu, porušil své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru a svůj dluh z titulu nesplaceného úvěru ani přes písemné výzvy ze strany žalobkyně do dnešního dne zcela neuhradil, shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení žalované dlužné částky zcela po právu, neboť sjednaná výše úroků nepřesahovala tzv. obvyklou výši úroku, jak je patrné z porovnání databáze ČNB, která slouží jako pomocné vodítko při posuzování obvyklého úroku. Nárok na zákonný úrok z prodlení vznikl žalobkyni podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 45 071,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 10 659 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 213 168 Kč sestávající z částky 9 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 440 Kč ve výši 5 972,40 Kč. 9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku i náhradu nákladů řízení zaplatit žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku a podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.