4 C 274/2023-59 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 83 711,74 Kč s příslušenstvím představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o finančním leasingu ze dne [datum], uzavřenou mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uzavřené smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému k užívání předmět leasingu na dobu 60 měsíců. Žalovaný se současně ve smlouvě zavázal za užívání předmětu leasingu uhradit právnímu předchůdci žalobce celkem 60 pravidelných měsíčních leasingových splátek. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek leasingu a neplnil tak řádně a včas své závazky ze smlouvy. Tímto podstatně porušil ustanovení smlouvy, načež právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu předčasně ukončila ke dni [datum], o čemž žalovaného písemně vyrozuměla. Pohledávka za žalovaným s veškerým příslušenstvím a právy s pohledávkou spojenými byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Od postoupení pohledávky na žalobkyni nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě a vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Z leasingové smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu ohledně leasingu na vozidlo [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizována dvě slova], [příjmení]: [anonymizováno] (dále jen„ vozidlo“). Pořizovací cena vozidla činila 239 000 Kč, délka leasingového vztahu byla sjednána na 60 měsíců a pravidelná splátka byla sjednána ve výši 7 460 Kč RPSN ve smlouvě činilo 26,7 %, výše spotřebitelského úvěru činila 239 000 Kč. Z předávacího protokolu ze dne [datum] bylo zjištěno, že vozidlo bylo předáno žalovanému. Z protokolu o odebrání vozidla ze dne [datum] v souvislosti s ukončením leasingové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně převzala od žalovaného vozidlo. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k úhradě dluhu, a to do [datum]. 5. Na právní vztahy mezi účastníky vyplývající ze shora uvedené smlouvy se vztahují ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., Občanský zákoník (dále jen„ OZ“), a to ve smyslu § 3028 o.z. 6. Podle § 51 OZ, účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. 7. Podle § 494 OZ, z platného závazku je dlužník povinen něco dát, konat, něčeho se zdržet nebo něco trpět a věřitel je oprávněn to od něj požadovat. 8. Podle § 517 odst. 1 OZ, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jestliže jej nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě věřitelem mu poskytnuté, má věřitel právo od smlouvy odstoupit; jde-li o plnění dělitelné, může se odstoupení věřitele za těchto podmínek týkat i jen jednotlivých plnění. Dle odst. 2, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 9. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 10. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva, která není zvláště jako typ smlouvy upravena, podle ustanovení § 51 OZ, právního předpisu platného v době uzavření smlouvy, dle § 3028 o.z. Na základě této smlouvy přenechala právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému k užívání předmět leasingu, vozidlo specifikované výše. Žalovaný se v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení s úhradou splátek leasingu, neplnil tak řádně a včas své závazky ze smlouvy, načež právní předchůdkyně žalobkyně smlouvu předčasně ukončila ke dni [datum]. Žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné částky vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum], podle § 517 OZ, kdy výše úroku z prodlení se od data prodlení žalovaného pravidelně zvyšovala, nicméně žalobkyně požadovala úrok pouze co do výše 2% ročně a soud nemůže přiznat více, než je žalobou požadováno. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 627,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 349 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 83 711,74 Kč sestávající z částky 4 460 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 280 Kč ve výši 2 998,80 Kč. 12. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.