4 C 318/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 10 665,74 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 000 č od [datum] do zaplacení ve výši 8,25 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 107,53 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 174,84 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 665,74 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný dne [datum] uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen jako„ původní věřitel“) smlouvu o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit tuto částku, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 10 921 Kč spolu s příslušenstvím úvěru, tj. celkem 20 921 Kč, a to do [datum]. Žalovaný však sjednanou částku neuhradil řádně a včas, když uhradil pouze částku 10 000 Kč. Následně původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve smyslu dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. 2. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se na základě výzvy soudu, která obsahovala doložku, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí (§ 101 odst. 4 občanského soudního řádu č. 99/1963 Sb., dále jen „o.s.ř.“), nevyjádřil. Soud má za to, že proti tomuto postupu nemá námitky a rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ust. §115a o.s.ř. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], resp. [datum], s účinností od [datum], bylo zjištěno, že původní věřitel, který zanikl sloučením do společnosti [právnická osoba], postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] je zřejmé, že smluvní strany uzavřely dne [datum] smlouvu o úvěru dle § 2395 o.z. prostředky na dálku, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč, přičemž uvedená částka byla poskytnuta bezhotovostním převodem téhož dne, jak vyplývá z výpisu z účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením celkem o částku 10 921 Kč do [datum]. Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že roční zápůjční úroková sazba činí 40 % a RPSN 10 536,30 %. 5. Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas, když uhradil pouze částku ve výši 10 000 Kč, Tuto úhradu původní věřitel poměrně alokoval podle čl. V.odst. V.7 smlouvy na náklady na vymáhání, na úhradu sankčních poplatků, na úhradu poplatku za poskytnutí úvěru, úroku, na úhradu jistiny. Proto požaduje žalobkyně, aby jí žalovaný zaplatil na nesplacené jistině částku 10 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 997, 03 Kč, smluvní úroky ve výši 2 177, 81 Kč, smluvní pokuty ve výši 665,74 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 853,78 Kč. Žalobkyně poštovním archem ze dne [datum] prokázala, že žalovanému zaslala poštou předžalobní upomínku. 6. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, když se zabýval platností sjednané výše smluvního úroku, který musí být co do své výše stanoven tak, aby nebyl v rozporu s dobrými mravy. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 7. Uzavřenou smlouvu o úvěru soud považoval za absolutně neplatnou, když v době uzavření smlouvy o úvěru, tj. v lednu 2021 dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR 10,08%. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 30,24 % p.a. V daném případě však RPSN činí 10 536,30 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení úvěru ve výši 10 000 Kč o 10 921 Kč při délce zápůjční doby 29 dní, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daných obdobích a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 2 odst. 3 o.z. Smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutí úvěru, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy, když částka, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni v souvislosti s poskytnutím úvěru zaplatit, přesahuje částku zapůjčené jistiny. Soud tedy uzavřenou smlouvu shledal absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil na svůj závazek již částku 10 000 Kč, tedy částku odpovídající jistině, soud dospěl k závěru, že na jeho straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když prostředky poskytnuté mu právním předchůdcem žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy již vrátil. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jelikož neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.