4 C 335/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 50 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], (dříve [právnická osoba], [IČO], která k [datum] zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností [právnická osoba]) [IČO], se sídlem [adresa], [obec a číslo], (dále jen„ původní věřitel“) a žalobkyní. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu půjčce [číslo] na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky v 48 splátkách po 1 390 Kč spolu se sjednaným úrokem ve výši 14,90 % ročně. Žalovaný se rovněž zavázal uhradit také poplatky účtované v souvislosti s poskytnutím úvěru dle předmětné smlouvy. Jelikož žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, původní věřitel zesplatnil pohledávku ke dni [datum]. Dlužná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 36 047,09 Kč, poplatků ve výši 6 477,16 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 1 835,99 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 114,74 Kč, smluvních úroků ve výši 14,90% ročně z jistiny ve výši 36 047,09 Kč od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 11,75% ročně z celkové částky ve výši 42 524,25 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 36 047,09 Kč, poplatků ve výši 6 477,16 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Žaloba i předvolání k jednání nařízenému na [datum] byly žalovanému doručeny fikcí podle ustanovení § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání se bez omluvy nedostavil. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo zasláno téhož dne, jak plyne z poštovního podacího archu. 4. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: Z návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel navrhl žalovanému smlouvu o půjčce na částku 50 000 Kč, se zápůjční úrokovou sazbou 14,90 %, RPSN činilo 15,97 % a celková částka splatná klientem činila 66 655,25 Kč. Z akceptace návrhu na uzavření smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný akceptoval návrh původního věřitele na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum]. Z rámcové smlouvy ze dne [datum], sazebníku [příjmení] [příjmení] ze dne [datum], produktových obchodních podmínek [příjmení] [příjmení] a všeobecných obchodních podmínek [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že původní věřitel a žalovaný vstoupili do vzájemného smluvního vztahu, kdy měl původní věřitel možnost žalovanému poskytovat bankovní služby dle své aktuální nabídky. Z Oznámení o zesplatnění půjčky ze dne [datum], včetně poštovního podacího archu ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel zesplatnil ke dni [datum] půjčku žalovaného a vyzval žalovaného k okamžitému splacení celého závazku do deseti dnů od vyhotovení výzvy. Z výzvy k plnění ze dne [datum], včetně poštovního podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. 5. Dle § 2390 o.z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Dle § 2391 o.z., má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. 7. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 8. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce a akceptací návrhu na uzavření smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva podle ustanovení § 2390 a násl. o.z., na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému peněžité plnění ve výši 50 000 Kč, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit ve 48 měsíčních splátkách. Žalovaný však sjednané splátky nesplácel řádně a včas, načež dne [datum] došlo k zesplatnění celé zápůjčky. Vedle úhrady dlužné částky 6 204 Kč vznikl žalobkyni rovněž nárok dle smlouvy na úhradu úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 42 524,25 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 114,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 835,99 Kč, úroku ve výši 14,90 % ročně z částky 36 047,09 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný se v řízení nikterak nebránil, neprokázal uhrazení celého dluhu a žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 655,20 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 702 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 524,25 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci a z částky 2 820 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 920 Kč ve výši 1 033,20 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 11. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.