4 C 342/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 59 310,41 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] na částku 50 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 50 472 Kč, celkem tedy 100 472 Kč Smluvní úroková sazba byla sjednána ve výši 68,80 %. Žalovaná uhradila žalobci pouze 24 166,50 Kč, dále pak neuhradila ničeho. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 110 043,61 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 43 868,65 Kč, nesplaceného poplatku ve výši 32 436,85 Kč, z nesplacených poplatků za upomínání žalované a za předání pohledávky k vymáhání ve výši 3 700 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Smluvní pokuta byla na žalobkyni postoupena ve výši 30 038,11 Kč. Žalobkyně nicméně požaduje smluvní pokutu z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 43 868,65 Kč v sazbě 0,1 % denně, a to za období od [datum] do [datum], tj. za období, které předchází podání žalobního návrhu. Výše žalobním návrhem uplatněné smluvní pokuty tak činí 15 441,76 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázala právní předchůdkyně žalobkyně poskytnout žalované celkem částku 50 000 Kč s tím, že žalované byla celá částka předána v hotovosti v místě jejího bydliště, což žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 47 763 Kč (37 263 Kč úrok, 1 500 Kč zpracování úvěru, 9 000 Kč služba komfortního a flexibilního splácení), pojistné 2 709 Kč, v 21 pravidelných týdenních splátkách po 4 785 Kč (poslední splátka ve zbytku). Úroková sazba činila 68,80 % a RPSN 99,75 %. Žalovaná neplatila řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze 24 166,50 Kč. Předžalobní výzva k úhradě dluhu byla žalované zaslána dne [datum], jak plyne z podacího lístku. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách ARAD sestava 1144 - korunové úvěry poskytnuté bankami domácnostem v ČR je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem na spotřebu se splatností nad 1 rok do 5 let včetně, činila k prosinci 2020 7,36 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele - žalovanou, proti povinnostem zápůjčitele - žalobkyně s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 o. z., jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2 991 odst. 1 a § 2 993 o. z., tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Zároveň soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V posuzované věci byla neplatně sjednána výše odměny (smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru) a ve spojení s ujednáním o povinnosti žalované hradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků nelze na smlouvu hledět jako na platné právní jednání. Žalobkyně může tedy po žalované požadovat částku ve výši 25 833,50 Kč, jakožto rozdíl mezi čerpaným úvěrem ve výši 50 000 Kč a splaceným úvěrem žalovanou ve výši 24 166,50 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy marným uplynutím 3 denní lhůty podle § 573 o. z., v níž došlo k doručení oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], zaslané dne [datum]. Ve zbytku pod výrokem II. byla žaloba, ze shora uvedených důvodů, zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. 7. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované částku dle výroku I. tohoto rozsudku zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.