4 C 344/2023-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 28 060,26 Kč s úrokem z prodlení z částky 28 060,26 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 12 324,46 Kč za období od [datum] do [datum], nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 848,34 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované částku 30 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalované. Žalovaná se oproti tomu zavázal úvěr splatit ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč Žalovaná však, dle tvrzení žalobkyně, uhradila celkem částku 21 952 Kč, následně neuhradila ničeho, pročež ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně je dále oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 28 060,26 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 349,34 Kč, celkem smluvní pokuty představují částku ve výši 4 848,34 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka [číslo] dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezhotovostně spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se oproti tomu zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 111,33 % ročně (denně 91,50 Kč) ve 30 měsíčních splátkách po 2 992 Kč Celková výše úvěru činila 89 760 Kč. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně žalované zaslala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 30 000 Kč. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizováno] půjčka bylo zjištěno, že se žalovaná zavázala v případě, že se octne v prodlení, uhradit žalobkyni 450 Kč poplatek za každou upomínku (viz čl. VI. 2 a smluvních podmínek). Dále se žalovaná zavázala v případě prodlení podle článku VI. 3 a) smluvních úvěrových podmínek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však částku 2 999 Kč za rok) a dále v případě, že žalobkyně využije svého oprávnění a při prodlení s jakoukoliv platbou ze strany žalované, ve smyslu čl VI. 1 smluvních úvěrových podmínek, celý úvěr zesplatní, se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z důvodu, že žalovaná řádně a včas nehradila stanovené splátky, žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná však dle tvrzení žalobkyně na upomínky nereagovala a ničeho neuhradila, a to ani přes předžalobní výzvu dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě dne [datum], jak je patrné z podacího archu. 4. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 91,50 Kč denně, celkové navýšení 59 760 Kč, RPSN 190,13 % a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru v době uzavření smlouvy prosinci 2021 činil 8,28 % ročně (dle statistiky ČNB systému časových řad, statistiky úrokových sazeb) průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností nad jeden rok do pěti let včetně). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 24,84 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o.z. a násl. 11. Žalobkyně žalované poskytla částku 30 000 Kč, žalovaná uhradila 21 952 Kč. Soud tak o nároku rozhodl ve smyslu ustanovení o bezdůvodném obohacení, kdy žalované uložil vydat žalobkyni rozdíl mezi poskytnutou a nesplacenou částkou, tedy částku 8 048 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Žalobkyně prokázala, že upomínku předala poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], žalovaná byla povinna bezdůvodné obohacení vydat ve lhůtě stanovené v upomínce, tj. ve lhůtě do 14 dnů od předání upomínky k přepravě, [datum] se již ocitla v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud byla smlouva shledána jako absolutně neplatná, nelze na jejím základě přiznat jakékoli plnění, které se z ní odvíjí. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.