4 C 353/2022-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 25 374 Kč s příslušenstvím z titulu úvěrové smlouvy, kterou dne [datum] uzavřela žalovaná formou registrace na webové stránce žalobkyně [webová adresa]“ s tím, že na základě úvěrové smlouvy byla žalované bezhotovostně na účet poskytnuta částka 20 000 Kč proti povinnosti žalované vrátit takto poskytnutou částku do 24 měsíců s poplatkem za poskytnutí ve výši 660 Kč. Částka 20 000 Kč byla žalované zaslána dne [datum]. Následně žalovaná uhradila celkem částku 3 604 Kč. Žalobkyně žalobou vedle jistiny ve výši 18 332 Kč dále požadovala zaplacení poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis ve výši 196 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Z předložených listinných důkazů ve spojení s žalobními tvrzeními dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Účastníci dne [datum] uzavřeli distančně na základě předchozí registrace žalované na webové stránce [webová adresa]“, kde byla ověřena její totožnost prostřednictvím tzv. bank ID, (dále též jen„ smlouva“). Předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně poskytnout převodem na běžný účet žalované částku 20 000 Kč, což podle opisu výpisu proplacení smlouvy žalobkyně učinila dne [datum] pod [variabilní symbol]. Žalovaná se proti tomu zavázala vrátit do 24 měsíců od poskytnutí úvěru poskytnutou částku s navýšením o poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, jak vyplývá ze smlouvy a sazebníku poplatků (dále též jen„ sazebník“), dále žalovaná využila možnosti tzv. bezpečné splátky, za který mu byla účtována 6x částka 99 Kč ([datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Žalované byl dále poskytnut SMS servis, za který se zavázal platit částku 49 Kč, která mu byla účtována rovněž 6x ([datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Z výpisu čerpání, splátek a úhrad je zřejmé, že žalovaná na svůj dluh uhradila celkem částku 3 604 Kč a ocitl se tak v prodlení s úhradou jistiny úvěru ve výši 18 332 Kč, dále s úhradou poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč, to vše účtováno podle úvěrové smlouvy ve spojení se sazebníkem. Žalobkyně rovněž prokázala, že žalované byla zaslána prostřednictvím právního zástupce žalobkyně předžalobní výzva ze dne [datum] k plnění s poskytnutím lhůty 30 dní k úhradě, která byla předána k poštovní přepravě dne [datum], jak plyne z podacího archu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalované bylo, aby případně v řízení tvrdila a prokázala, že její povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatila, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou. Po provedeném dokazování učinil soud právní závěr, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a dále jí byly účtovány poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatky za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroky ve výši 3 920 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 1 030 Kč a smluvní pokuta v celkové výši 1 500 Kč Protože se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou částek dle věty předchozí, je žalobkyně oprávněna požadovat dále úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. a soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu, kdy kapitalizovaný zákonný úrok z částky 25 374 Kč za období od [datum] do [datum] ve správné výši činí částku 396,25 Kč, nicméně pokud žalobkyně požadovala částku nižší, nemůže jí soud přisoudit více, než požadovala, a vyhověl tak žalobnímu návrhu. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 721 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 269 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25 374 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 o. s. ř.