4 C 354/2022-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 14 290 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 290 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] (dále jen„ původní věřitel“) ji postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby. K vlastnímu nároku žalobkyně uvedla, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný jako spotřebitel zavázal vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 994,11 Kč, a smluvního úroku ve výši 295,89 Kč, a to nejpozději do [datum]. Dále žalobkyně uvedla, že ani přes předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne [datum], nebyl dluh uhrazen. 2. Žalobkyně vzala podáním ze dne [datum] žalobu částečně zpět co do částky 393,39 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 393,39 Kč od [datum] do zaplacení. Podle ust. § 96 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na uvedené skutečnosti soud postupoval ve smyslu citovaného ustanovení a rozhodl ohledně této částky tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a o.s.ř., vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když bylo zjištěno, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] uzavřel s žalobkyní rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvu o postoupení pohledávek [číslo] ze dne [datum], přičemž předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou byla postoupena žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne [datum] ve smyslu ust. § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). 5. Z listin založených ve spise došel soud k následujícím závěrům. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] [spisová značka] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z. Žalovaný byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 30 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému společně se smluvní úrokem vypočteným na částku ve výši 295,89 Kč, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 36 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 253,92 %. Dne [datum] došlo mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným k uzavření dodatku smlouvy o půjčce, kterým se žalovaný zavázal ke dni podpisu dodatku splatit poplatek za prodloužení ve výši 572,62 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 47,38 Kč a veškeré sankce, které souvisejí s prodlením s půjčkou ve výši 280,46 Kč, a dále bylo stanoveno nové datum splatnosti nesplacené jistiny na [datum]. Z dodatku bylo dále zjištěno, že žalovaný uhradil původnímu věřiteli částku ve výši 393,39 Kč. Vzhledem k tomu, že k úhradě celé jistiny ani poplatku ze strany žalovaného nedošlo, požadovala žalobkyně kromě jistiny zaplacení smluvního úroku z prodlení a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalovaný však dlužnou částku, a to ani přes předžalobní upomínku ze dne [datum], která byla dána k doručení téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 6. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum] podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní) a je vyjádřen pevnou částkou. V případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok tedy nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Ujednání nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil, ačkoliv byl k úhradě dlužné částky několikrát vyzýván. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky spojené s předžalobní výzvou. Nárok na zákonný úrok z prodlení tak žalobkyni vznikl podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaný se ocitl v prodlení s plněním peněžitého dluhu. S ohledem na shora uvedené soud žalobě vyhověl, jak je uvedeno ve výroku II. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 290 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.