4 C 454/2023-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 52 134,35 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 %. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně uhradil pouze 12 391 Kč, dále pak ničeho, pročež ke dni [datum] došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná částka je tvořena součtem nesplacené jistiny úvěru ve výši 34 756,23 Kč a smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení, od zesplatnění do dne uplatnění žaloby ve výši 17 378,12 Kč (34 756,23 + 17 378,12 = 52 134,35 Kč) a dále z příslušenství kapitalizovaného úroku ve výši 111,33 % p.a. od prodlení do zesplatnění ve výši 7 295,10 Kč a zákonného úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v žalobě, soud ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem rovněž souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně spotřebitelský úvěr ve výši 35 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 111,33 % ročně (denně 106,75 Kč) ve 30 měsíčních splátkách po 3 491 Kč. Celková výše úvěru činila 104 730 Kč. Ze zprávy [příjmení] [příjmení] bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne [datum] na bankovní účet č. [bankovní účet] částku 35 000 Kč. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal v případě, že se octne v prodlení, uhradit žalobkyni 450 Kč poplatek za každou upomínku (viz čl. VI. 2 a smluvních podmínek). Dále se žalovaný zavázal v případě prodlení podle článku VI. 3 a) smluvních úvěrových podmínek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však částku 2 999 Kč za rok) a dále v případě, že žalobkyně využije svého oprávnění a při prodlení s jakoukoliv platbou ze strany žalovaného, ve smyslu čl VI. 1 smluvních úvěrových podmínek, celý úvěr zesplatní, se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil stanovené splátky, žalobkyně ke dni [datum] celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně na upomínky nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu dne [datum], která byla dána k poštovní přepravě dne [datum], jak je patrné z podacího archu. 4. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny. 9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 106,75 Kč denně, celkové navýšení 69 730 Kč, RPSN 189,14 % a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru v době uzavření smlouvy červenci 2020 činil 8,53 % ročně (dle statistiky úrokových sazeb ČNB). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 25,59 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C .488/11). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. a násl. 11. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 35 000 Kč, žalovaný uhradil 12 391. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 22 609 Kč jakožto rozdíl mezi půjčenou a uhrazenou částkou. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Žalobkyně prokázala, že upomínku předala poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], do 3 dnů mohla být upomínka doručena, [datum] se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení úspěšná v poměru méně než ½, soud o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku. 13. Lhůta k zaplacení byla u výroku I. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.