4 C 469/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 306 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost í [právnická osoba] sídlem [adresa žalobkyně], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek po 4 758 Kč. Žalovaný však vůči původnímu věřiteli své splatné závazky neuhradil. I přes upomínání věřitelem nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne [datum], a další splátky úvěru. Žalovaný je v prodlení s uhrazením celkem 7 neuhrazených splátek úvěru po 4 758 Kč. Pohledávku v celkové výši 33 306 Kč z titulu neuhrazených pravidelných měsíčních splátek úvěru postoupil dne [datum] původní věřitel na žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a Předávacího protokolu [číslo] k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], který byl dán k odeslání téhož dne, jak je patrné z poštovního podacího archu. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“) na částku 110 000 Kč RPSN činilo 39,99 % a základní roční úroková sazba činila 25,55 %. Z detailu pohybu [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že původní věřitel zaslal žalovanému dne [datum] částku 52 162 Kč, dne [datum] částku 39 338 Kč. Z upomínky ze dne [datum], upomínky ze dne [datum], předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem z téhož dne plyne, že žalovanému byly zaslány upomínky. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 110 000 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., a na náklady spojeným s uplatněním pohledávky. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 844 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 666 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 33 306 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil, jelikož z vlastní činnosti zjistil, že žalobkyně vede u zdejšího soudu více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. 10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.