4 C 471/2023-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 37 903,14 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], [země] (dále jen„ původní věřitel“) a žalobkyní. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v konečné výši 37 903,14 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí 37 903,14 Kč splatných nejpozději dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel, společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. předaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z podacího lístku. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovanou za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr, a to až do výše úvěrového limitu 25 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla stanovena úroková sazba 146,95 % ročně, dále RPSN ve výši 299,98 %. Žalovaná se smlouvou zavázala splácet původnímu věřiteli úvěr v měsíčních splátkách s minimální splátkou tvořenou (a) 13,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. 6. Z dokumentu uvozeného slovy„ Platební informace“ k variabilnímu symbolu [číslo] bylo zjištěno, že ke dni [datum] činil zůstatek po poslední platbě 28 819,54 Kč, ke dni [datum], dále 23., 6. 2023 a [datum] byla účtována náhrada účelně vynaložených nákladů 3× 250 Kč, a [datum] činily úroky za období čerpání 8 534,16 Kč. Celková dlužná částka k datu splatnosti tak dle tohoto dokumentu činila 38 103,70 Kč. Aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti dne [datum] činila 17 220,22 Kč. 7. Z tabulky zaznamenávající faktury, výběry a úhrady bylo zjištěno, že ke dni [datum] s označením zesplatněno činila jistina 24 908,62 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů 750 Kč a úrok 12 244,52 Kč, celková částka činí 37 903,14 Kč. 8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě celkové částky 48 502,14 Kč (sestávající z neuhrazené jistiny 37 903,14 Kč a nákladů právního zastoupení 10 599 Kč). 9. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 11. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. 14. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 15. Soud shora uvedené předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. 16. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru, jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle statistiky České národní banky činily krátkodobé náklady úvěrů poskytnuté nefinančním podnikům v prosinci 2022 10,11 %. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 30,33 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 299,98 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -488/11). 17. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinen vydat žalobkyni částku představující dlužnou jistinu úvěru 24 908,62 Kč dle tabulky zaznamenávající faktury, výběry a úhrady, přiložené žalobkyní. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky spojené s předžalobní výzvou žalované doručeno nejdříve uplynutím tří pracovních dnů