5 C 131/2023-34 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 6. 2023 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 26 038 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 10. 1. 2022 uzavřel žalovaný se spol. [právnická osoba], [IČO], dále jen („ původní věřitel“), Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 10. 1. 2022, na jejímž základě poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 2 000 Kč. Žalovaný následně využil práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr 20 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 10. 7. 2022. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 26 038 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 4 558 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 1 480 Kč nejpozději splatných dne 10. 7. 2022, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 21. 8. 2023, a to tak, že nárok žalobkyně neuznává. Na splátkách uhradil částku 13 800 Kč. Dlužná jistina tedy neodpovídá celé půjčené částce. 3. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázaný následující skutkový stav: 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2021, seznamu postupovaných pohledávek, bylo zjištěno, že původní věřitel pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 16. 1. 2023 ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. 5. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 10. 1. 2022, obchodních podmínek, bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 2 000 Kč. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 11. 1. 2022 bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 20 000 Kč. Ze smlouvy o prodloužení splatnosti ze dne 21. 2. 2022 bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 23. 3. 2022, ze smlouvy o prodloužení splatnosti ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 14. 5. 2022, ze smlouvy o prodloužení splatnosti ze dne 10. 6. 2022 bylo zjištěno, že splatnost úvěru byla prodloužena do 10. 7. 2022. Zápůjční úroková sazba činila 277,28 %, RPSN 1 213,3 %. Z výpisu účtu od [právnická osoba], za období leden 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala na účet žalovaného dne 10. 1. 2022 částku 2 000 Kč a dne 11. 1. 2022 částku 18 000 Kč. Z výpisu účtu od [obec] spořitelny bylo zjištěno, že žalovaný zaslal původnímu věřiteli dne 21. 2. 2022 částku 4 600 Kč, dne 14. 4. 2022 částku 4 600 Kč a dne 10. 6. 2022 částku 4 600 Kč. Ze zprávy od [právnická osoba] ze dne 25. 8. 2023 bylo zjištěno, že původní věřitel je majitelem účtu [číslo] dne 21. 2. 2022, a žalovaný zaslal platby ze dne 21. 2. 2022, 14. 4. 2022 a 10. 6. 2022 na účet původního věřitele. Ze zprávy od [právnická osoba] ze dne 31. 8. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 14. 4. 2022 a 10. 6. 2022 byla na účet [číslo] připsána částka ve výši 4 600 Kč. Žalobkyně prokázala, že dopisem ze dne 16. 1. 2023 byla žalovanému zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, kterážto byla předána k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z podacího archu. 6. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 7. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 11. Z veřejně dostupné databáze na webu [obec] národní banky (dále jen„ ČNB“), databáze časových řad [příjmení], tabulky B1 [číslo] je zřejmé, že průměrnou úrokovou sazbou korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem v ČR na spotřebu s fixací sazby do 1 roku v lednu 2021 byla sazba ve výši 8,4 % ročně. 1. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud tak učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi žalovaným a původním věřitelem byly dne 10. 1. 2021 a dne 11. 1. 2021 uzavřeny smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejichž základě poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Uzavřené smlouvy o úvěru soud shledal za absolutně neplatné pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouvy se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud je tak shledal absolutně neplatné dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB by bylo možné akceptovat úrok ve výši trojnásobku průměrné úrokové sazby srovnatelných úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, tj. úrok ve výši 25,2 % ročně. V daném případě však RPSN činí 1 213,30 % Smluvní ujednání jsou naprosto nesrozumitelná a nepřezkoumatelná z hlediska odměny, kterou si původní věřitel účtuje. Dle smlouvy ze dne 11. 1. 2022 lze dovodit, že v případě prodloužení o dalších 5 měsíců by byl poplatek celkem za 6 měsíců do 10. 7. 2022 23 000 Kč, což činí 46 000 Kč ročně, z 20 000 Kč, což je 230 % ročně. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne 11. 12. 2014 sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvy o úvěru jako celek uzavřené mezi žalovaným a původním věřitelem je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany, když sjednané náklady úvěru svou výší ani zdaleka neodpovídají obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty, a jsou spotřebiteli účtovány v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednanému úroku z úvěru, čehož účelem je obejít zákon s ohledem na maximální možnou výši sjednaného úroku. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl.