5 C 142/2021-48 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobce se proti žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o bankovních produktech a službách uzavřenou dne 1. 9. 2011 mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ banka“). Na základě této smlouvy banka zřídila žalované bankovní účet č. [bankovní účet] a žalovaná se naproti tomu zavázala svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané ve smlouvě, platit poplatky dle platného sazebníku a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku. [příjmení] se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr [anonymizováno] a umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 16 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období na běžném účtu a nepřekročit povolený limit. Této povinnosti však žalovaná nedostála, když předkročila sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácela úvěr řádně a včas, a proto banka v souladu se smluvními podmínkami převedla dne 11. 10. 2017 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 23 262,54 Kč na nově zřízený úvěrový účet č. [bankovní účet] za účelem uhrazení v pravidelných splátkách, o jejichž výši a počtu žalovanou písemně vyrozuměla. Žalovaná ani poté na takto vzniklý dluh neplatila, pročež banka dne 13. 2. 2018 přistoupila k okamžitému zesplatnění úvěru. Žalobce tvrdil, že mu banka dne 18. 2. 2020 postoupila pohledávku za žalovanou, která se skládá z jistiny 23 262,54 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 133,73 Kč, smluvního úroku ve výši 21,99 % z částky 23 262,54 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 23 262,54 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, přestože výzva jí byla doručena řádně do vlastních rukou, k projednání věci před soudem se pak nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalované, žalobce i zástupce žalobce, který svou účast na jednání řádně a včas omluvil. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel s žalobcem (I- [právnická osoba]) dne 18. 2. 2020 ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) smlouvu o postoupení, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, pohledávku za žalovanou z titulu přečerpaného kontokorentu na běžném účtu č. [bankovní účet]. [příjmení] o postoupení pohledávky žalovanou informovala ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne 28. 2. 2020. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobce je v projednávané věci aktivně legitimován. 5. Dále soud zjistil, že mezi bankou a žalovanou byla uzavřena dne 1. 9. 2011 v souladu s ustanove-ním § 2662 o.z. smlouva o účtu, na základě které banka zřídila žalované bankovní účet [číslo] žalovaná se naproti tomu zavázala svěřit bance peněžní prostředky, dodržovat podmínky sjednané ve smlouvě, platit poplatky dle platného sazebníku a udržovat na běžném účtu dostatek peněžních prostředků, nejméně ve výši minimálního zůstatku. V druhém odstavci dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách se banka se zavázala poskytnout žalované kontokorentní úvěr Flexikredit a umožnila žalované přečerpat prostředky na běžném účtu až do výše povoleného úvěrového limitu ve výši 16 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala dodržet měsíční kreditní příjem ve výši 50 % povoleného limitu 16 000 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 21,99 % p.a., RPSN 33,2 %, celková částka splatná žalovanou činila dle smluvních ujednání 17 161,60 Kč. Úroková sazba ze splatného Flexikreditu byla sjednána ve výši 24 % p.a., z nepovoleného debetního zůstatku činila úroková sazba 29 % p.a. Z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že konečný zůstatek na běžném účtu č. [bankovní účet] činil – 23 262,54 Kč, z čehož je zřejmé, že žalovaná překročila sjednaný úvěrový rámec. Z oznámení o zesplatnění ze dne 13. 2. 2018 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prohlásil dluh žalované za splatný ke dni 13. 2. 2018. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 31. 3. 2020 je zřejmé, že žalobce vyzýval žalovanou k úhradě dluhu. 6. Smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o.z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla podle § 2395 o.z. platně uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru, na jejímž základě banka poskytla žalovanému úvěr (kontokorent) a žalovaná se zavázala dodržet sjednané podmínky k jeho oprávněnému čerpání. Žalovaná však sjednané podmínky závažným způsobem porušila tím, že opakovaně překročila sjednaný úvěrový limit, a proto právní předchůdce žalobce žalované kontokorent zrušil. Žalovaná netvrdila ani neprokazovala, že by na svůj dluh uplatněný žalobou v této věci žalobci uhradila jakoukoli částku, soud tak žalobě vyhověl v plném rozsahu, včetně povinnosti žalované uhradit žalobci smluvní úrok z úvěru a zákonný úrok z prodlení podle § 513 o.z. ve spojení s § 1970 o.z., jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, obojí ode dne následujícího po dni, ve kterém byla postoupená pohledávka vyčíslena, jak požadoval žalobce, přičemž výše úroku z prodlení byla určena v souladu s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Výrokem II. tohoto rozsudku soud uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobci doměřen soudní poplatek z částky 931 Kč na 1 163 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 233 Kč. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142a o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a úspěšnému žalobci byla přiznána plná náhrada nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku 1 163 Kč, odměně dle ustanovení § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) ve výši 8 240 Kč za čtyři úkony právní služby podle ustanovení § 11 odst. 1 advokátního tarifu, paušální náhradě výdajů ve výši 1 200 Kč podle § 13 odst. 4 písm. advokátního tarifu po 300 Kč za čtyři úkony právní služby a konečně navýšení o 21% DPH podle § 137 odst. 3 o.s.ř. z částky 9 440 Kč, tj. 1 982 Kč Celkem na nákladech řízení bylo přiznáno 12 586 Kč. 10. Lhůta k zaplacení byla u všech tří výroků rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. část věty před středníkem, platební místo u nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.