5 C 145/2022-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne 22. 9. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 24 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 20. 1. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 %. Žalobkyně žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 25. 11. 2020 smlouvu o úvěru ve výši 27 270 Kč, skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč, který měl žalovaný splácet týdně 455 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do 7 dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí platby. Žalovaný uhradil částku 2 500 Kč, tato byla započtena na půjčenou jistinu v poměru 83,47 % a v poměru 16,53 % na úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila úvěruschopnost žalovaného. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr splátek v místě bydliště žalované, z nákladů na jízdy s tím spojené, na administrativní zpracování úvěru, za vedení systému účtování, tisk a zhotovení dokumentů potřebných smlouvy. Nejde o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, k jednání se nedostavil, ačkoliv mu předvolání bylo doručeno fikcí dne 6. 3. 2023 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se podáním ze dne 15. 3. 2023 z jednání omluvila. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 11. 2020 soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující, žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 15 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku uhradit do 60 týdnů. Celkem se zavázal uhradit částku 27 270 Kč, z toho na úrok připadá částka 2 970 Kč, přičemž zápůjční úroková sazba činí 70,89 % p.a., poplatek za zpracování a doručení úvěru činí 4 500 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek činí 4 800 Kč RPSN činí 212,77 % ročně. 4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 25. 11. 2020 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaný musel být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 70,89 % ročně, celkové navýšení dokonce 212,77 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,76 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 23,28 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 25. 11. 2020 za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. 10. Žalobkyně žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, žalovaný uhradil 2 500 Kč, dluží 12 500 Kč. Soud tak žalovanému uložil vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 500 Kč. Žalobě bylo dále z části vyhověno ohledně úroku z prodlení, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na doručení předžalobní upomínky. Žalobkyně prokázala, že upomínku předala poštovnímu úřadu k přepravě dne 12. 4. 2022, do 3 dnů mohla být upomínka doručena, žalovaný byl povinen bezdůvodné obohacení vydat ve lhůtě stanovené v upomínce, tj. ve lhůtě do 14 dnů, 16. 4. 2022 se již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., měl-li účastník úspěch jen částečný soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 12. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.