5 C 149/2022-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 6. 10. 2022 po žalované domáhala zaplacení částky 22 665 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 22665 Kč od 12. 11. 2021 do zaplacení ve výši 8,25 %, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 575 Kč a dále zaplacení smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 22 665 Kč od 12. 11. 2021 do 9. 2. 2022. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 12. 10. 2021 distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Součástí smlouvy byly sazebník a všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalovaná si při sjednání smlouvy zvolila volitelnou službu„ Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 12. 10. 2021 v částce 18 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně dále vznesla nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení a smluvní pokuty. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 26 156,70 Kč sestávající z jistiny ve výši 18 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 4 500 Kč, poplatku za službu„ Presto“ 165 Kč, a zákonného úroku z prodlení 1 916,70 Kč a účelně vynaložených nákladů 1 575 Kč. K účelně vynaloženým nákladům na vymáhání pohledávky žalobkyně uvedla, že jsou vypočteny na základě skutečně provedených úkonů. Žalobkyně je v případě prodlení oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, a to paušálně ve výši 35 Kč denně (tato částka je dána rozpočtením nákladů na osoby, které se podílejí na řešení prodlení žalované, a to prostřednictvím telefonu, e-mailu či korespondence), maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Žalobkyně může posílat zpoplatněné upomínky, vždy za částku 105 Kč za jednu upomínku. Celková částka účelně vynaložených nákladů na vymáhání pohledávky je tedy 1 575 Kč, která se skládá ze 45 dní násobených paušální náhradou 35 Kč denně, v období od 12. 11. 2021 do 21. 1. 2022, maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. [příjmení] je složena z následujících položek: 27 SMS, 36 emailů a 12 telefonátů. Žalovaná se dostala do prodlení dne 11. 11. 2021, kdy neuhradila částku ve výši 22 665 Kč. Žalobkyně je tak dále oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně se rozhodla, že smluvní pokutu počítá pouze za prvních 90 dnů prodlení. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 21. 1. 2022. 2. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k jednání se nedostavila, ačkoliv jí předvolání bylo doručeno fikcí dne 6. 3. 2023 a proto bylo rozhodnuto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Žalobkyně se k jednání bez omluvy nedostavila. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 12. 10. 2021 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku s datem splatnosti 11. 11. 2021 (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr jiný než na bydlení ve výši 18 000 Kč coby celková výše úvěru a zároveň první tranše úvěru. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. Jednorázová výše splátky – při čerpání celého úvěrového limitu činila 22 665 Kč RPSN představovalo 1 410,33 %. Dle čl. 2 sazebníku platného od 1. 9. 2020 (dále též jen„ sazebník“) jako součásti smlouvy činil poplatek za„ prolongaci 7“ 5,13 % z nesplacené jistiny. Článkem 3. sazebníku bylo ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů, a to paušálně ve výši 35 Kč denně, maximálně však 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky a dále je oprávněna posílat zpoplatněné upomínky v případě, že žalovaná dluží buď část, nebo celou půjčku (včetně poplatků) a nevyužila možnosti splatnost půjčky odložit. Článkem 3. sazebníku bylo také ujednáno právo žalobkyně požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Z všeobecných obchodních podmínek platných od 1. 8. 2020 (dále též jen„ VOP“) plyne pro případ prodlení žalované ujednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky až do zaplacení, kdy uplatněná smluvní pokuta však nesmí přesáhnout shora uvedený limit 0,1 % z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení (čl. 6 odst. 6.4). Článkem 4. odst. 4.5 VOP bylo ujednáno, že:„ Částky zaplacené dlužníkem budou použity nejprve na úhradu výdajů, které je třeba nahradit, poplatku, poté pokut, poplatku z prodlení, smluvních pokut, úroků z prodlení, smluvního úroku, a nakonec na zaplacení jistiny úvěru. Nebude-li částka zaplacená dlužníkem postačovat na pokrytí stávajícího dluhu, bude z nesplacené částky stávajícího dluhu dále účtován poplatek z prodlení, s čímž dlužník výslovně souhlasí.“ Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 12. 10. 2021 byla zaevidována transakce s variabilním symbolem [číslo] ve výši 18 000 Kč ve prospěch protiúčtu č. [bankovní účet]. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 25. 8. 2022 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. 4. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 5. Podle § 2 odst. 3 občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 6. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne 12. 10. 2021 soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku, z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 22 % měsíčně, což činí 264 % ročně, celkové navýšení dokonce 1 410,33 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,78 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do jednoho roku). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/20