5 C 20/2023-51 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne 31. 1. 2023 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 112 913 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 116 913 Kč ve výši 11,75% ročně od 29. 3. 2022 do 26. 4. 2022 ve výši 1 068,45 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 115 913 Kč ve výši 11,75% ročně od 27. 4. 2022 do 2. 6. 2022 ve výši 1 399,81 Kč a zákonným úrokem z prodlení z částky 114 913 Kč ve výši 11,75% ročně od 3. 6. 2022 do 18. 7. 2022 ve výši 1 725,29 Kč a zákonným úrokem prodlení z částky 112 913 Kč ve výši 11,75 % ročně od 19. 7. 2022 do zaplacení, částky smluvní pokuty ve výši 34 667,16 Kč, úroku ve výši 64,59 % p.a z částky 99 527,17 Kč od 29.03.2022 do 20.04.2022 ve výši 3 948,87 Kč, úroku ve výši 11,75 % p.a z částky 99 527,17 Kč od 21. 4. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 29. 3. 2022 dosáhne částky 337 248,00 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 15. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jíž předlo-žených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi [příjmení] a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 855 Kč s navýšením o smluvní úrok 64,59 %, vždy k 20. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2 a 3, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2 a 3. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou [číslo] splatnou dne 20. 1. 2022 a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 27. 3. 2022. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen. 2. Žalovaný se nedostavil k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 45 000 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 3 860 Kč, nákladů na bydlení 2 603 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má rezervu ve výši 37 537Kč. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy výpisy z účtu žalovaného od [obec] spořitelny s výplatou v měsíci srpen 2021 ve výši 37 564 Kč, září 2021 ve výši 44 384 Kč a listopad 2021 ve výši 46 891 Kč. Dále byl doložen formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru [příjmení]. 4. Z předsmluvního formuláře ze dne 15. 11. 2021 o úvěrových podmínkách, oznámení o schválení úvěru ze dne 16. 11. 2021, dodejky ze dne 19. 11. 2021, ale zejména smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2021 a dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne 15. 11. 2021 je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 281 040 Kč s navýšením o smluvní úrok 64,58 % ročně s tím, že denní sazba činí 179,41 Kč. Sjednán byl splátkový kalendář za období od 20. 12. 2021 do 20. 11. 2025 v celkovém počtu 48 splátek vždy k 20. dni v měsíci po 5 855 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Z potvrzení [obec] spořitelny ze dne 5. 4. 2023 a z dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslala dne 16. 11. 2021 částku ve výši 100 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil s prodlením splátku 2, a dále pak již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 9 855 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to dne 21. 2. 2022 a dne 23. 3. 2022. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému dne 27. 3. 2022 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 90 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení 116 913 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 11. 1. 2023 zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k listopadu 2021, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, [příjmení] [jméno] [číslo] UK 4 činila 7,34 % a podle stejné databáze B [číslo] UK 1 činila referenční sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu 7,99 % k listopadu 2021. 6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú [číslo] z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účast-níci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citova-ných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. 7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 22,02 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN je v porovnání s obvyklou RPSN mnohokrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 23,97 % Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokova-ným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou závazku a posoudit tak, před uzavřením smlouvy, zda bude v jeho silách ú