5 C 206/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalované domáhala zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení žalované na základě smlouvy spotřebitelském o úvěru [číslo] ze dne 21. 10. 2020, uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), která pohledávky z uvedených smluv postoupila žalobkyni. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůd-ce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit původnímu věřiteli částku ve výši 17 118 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek ve výši 3 851 Kč. Žalovaná však uhradila pouze částku 2 500 Kč, dále pak ničeho, ani přes předžalobní výzvu. Žalobkyně žalobou požadovala pouze rozdíl mezi poskytnutou a splacenou částkou, a to z titulu bezdůvodného obohacení. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. 3. Žalobkyně s původním věřitelem, společností [právnická osoba], uzavřela dne 14. 12. 2022 podle § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvu o postoupení pohledávek, kterou převedla na žalobkyni i pohledávku. Oznámení o postoupení pohledávky učiněné podle § 1883 o.z. bylo původním věřitelem učiněno dopisem ze dne 16. 12. 2022. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21. 10. 2020 je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalované celkem částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 15 168 Kč v 65 pravidelných splátkách po 495 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalovaná neplati-la řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradila celkem pouze 2 500 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení 12 500 Kč jakožto rozdíl mezi poskytnutými prostředky a úhradou ze strany žalované. Vedle toho žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení. 5. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 7. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obo-hatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o úvěru je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 588 o.z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 500 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou a částkou zaplacenou žalovanou, a to spolu s úrokem z prodlení, a to podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 17. 1. 2023, jdoucím od 17. 1. 2023 až do zaplacení, v návaznosti na zaslání oznámení o postoupení pohledávky společně s výzvou k úhradě ze dne 16. 12. 2022 odeslanou dne 13. 1. 2023 a to dle § 573 o.z., doručenou dne 16. 1. 2023. Následujícím dnem se žalovaná dostal do prodlení, nikoli dne 20. 1. 2022 jak nárokovala žalobkyně v žalobě ve vazbě na termín sjednaný v neplatné smlouvě, proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 11. Lhůta k zaplacení byla u výroků stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.