5 C 25/2022-31 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne 1. 3. 2022 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky ve výši 17 085 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 601 Kč ve výši 8,5% ročně od 22. 7. 2021 do 24. 11. 2021 ve výši 637,53 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 19 343 Kč ve výši 8,5% ročně od 25. 11. 2021 do 9. 2. 2022 ve výši 351,67 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 17 085 Kč ve výši 8,5% ročně od 10. 2. 2022 do zaplacení, částku ve výši 4 225,46 Kč, úrok ve výši 82,77 % p.a z částky 17 161,60 Kč od 22. 7. 2021 do 14. 8. 2021 ve výši 904,08 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 17 161,60 Kč od 15. 8. 2021 do 9. 2. 2022 ve výši 667,67 Kč, úrok ve výši 8,25 % p.a z částky 15 687,44 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2021 dosáhne částky 129 204 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 22. 3. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalované řádně splácet úvěr, na základě jíž předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalované a lustrací v databázi [příjmení] a NRKI. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 3 589 Kč s navýšením o smluvní úrok 122,64 % (efektivní), vždy k 16. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 25 a 26, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 25. a 26. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná neplatila úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostala se splátkou splatnou dne 16. 5. 2021 a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni 20. 7. 2021. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou ze dne 7. 2. 2022 právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen. 2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 12. 3. 2023, přičemž svůj dluh plně uznala. Myslela si, že má již vše hrazeno. 3. Žalovaná se nedostavila k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalobkyně při jednání dne 20. 3. 2023 navrhla, aby soud v dané věci rozhodl rozsudkem pro zmeškání. 5. Soud nerozhodoval rozsudkem pro uznání, ani rozsudkem pro zmeškání, v návaznosti na § 153a a § 153b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), tyto rozsudky nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). 6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalované, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalované 20 500 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 3 410 Kč, nákladů na bydlení 1 000 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaná má již splátky na úvěr u žalobkyně ve výši 8 677 Kč. Podle formuláře dospěla k závěru, že žalované zbývá na splácení a ostatní náklady 6 413 Kč. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy výplatní pásky žalované za měsíc leden 2019, kdy čistý příjem žalované činil 22 047 Kč, a za měsíc únor 2019, kdy čistý příjem žalované činil 21 667 Kč. Dále byla doložena pracovní smlouva žalované se zaměstnavatelem, formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru [příjmení], výpis z nebankovního registru klientských informací. Z uvedeného hodnocení je zřejmé, že žalobkyně se snaží maximálně podhodnocovat mandatorní výdaje dlužníka, pokud jde o nezbytnou částku živobytí, nezohledňuje v situaci, kdy je dluh řádně splácen další existující závazek u žalobkyně respektive jej započítává do nákladů. Je tedy na místě mít pochybnosti, zdali zákonná povinnost řádně prověřit úvěruschopnost zájemce o úvěr nebyla splněna toliko formálně. 7. Z předsmluvního formuláře ze dne 22. 3. 2019 o úvěrových podmínkách, prohlášení klientů ze dne 22. 3. 2019, oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 4. 2019, ale zejména smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 22. 3. 2019 je zřejmé, že žalovaná akceptovala návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalované úvěr ve výši 45 000 Kč proti povinnosti žalované vrátit částku ve výši 107 670 Kč s navýšením o smluvní úrok 122,64 % ročně) s tím, že denní sazba činí 103,46 Kč. Sjednán byl splátkový kalendář v celkovém počtu 130 splátek vždy k 16. dni v měsíci po 3 589 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Součástí smlouvy byl i splátkový kalendář za období od 16. 5. 2019 do 16. 10. 2021, z nějž vyplynula povinnost splatit ve 30 splátkách vždy 3 589 Kč. Z dokladu o vyplacení úvěru je zřejmé, že žalobkyně převedla na účet žalované [bankovní účet] k 29. 3. 2019 částku 45 000 Kč. Splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaná platila s prodlením splátku 23, 25, 26 a dále pak již nic nehradila. 8. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 90 652 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovanou vyzývala k úhradě splátek a to dne 19. 7. 2021 a dne 16. 6. 2021. Žalobkyně dále doložila, že žalované dne 20. 7. 2021 oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 90 dnů. Současně byla žalovaná vyzvána k zaplacení 21 601 Kč. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 7. 2. 2022 zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalované. 9. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k březnu 2019, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 činila 8,71 % a podle stejné databáze B [číslo] UK 4 činila referenční sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu 8,2 % k březnu 2019. 10. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú [číslo] z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012 podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 OZ a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalované v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. 11. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojjnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 26,13 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo m