5 C 34/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 2. 2023 se žalobkyně domáhala částky 56 154,45 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 12. 11. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru č. S00639756102092100 na částku 41 000 Kč, a to tak, že žalované byla částka ve výši 24 126,24 Kč poukázána ke splácení stávajícího závazku žalované u původního věřitele a částka ve výši 16 873,76 Kč byla žalované poukázána bezhotovostním převodem. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 25 986,40 Kč a smluvním úrokem 2 727,22 Kč ve 12 měsíčních splátkách vždy ve výši 5 809,47 Kč. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022. Žalované bylo postoupení oznámeno dopisem ze dne 23. 10. 2022. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 95 496,42 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 37 793,40 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 23 820,87 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 5 885,83 Kč, smluvní pokuty ve výši 19 995,90 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 642,46 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 357,96 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni 5 795,80 Kč, na zbytku dluhu neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne 31. 1. 2023. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k projednání věci před soudem se bez omluvy nedostavila. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalované, žalobkyně a zástupce žalobkyně, kteří svou účast řádně a včas omluvili. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 6. 2022 a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 9. 2022, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byl o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne 23. 10. 2022. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. S00639756102092100 ze dne 12. 11. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 41 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením 12 % ročně a poplatkem za úvěr 25 986,40 Kč ve lhůtě do 12 měsíců. RPSN smlouvy o úvěru činí 192,33 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalované) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila před podáním žaloby (ještě před postoupením pohledávky právním předchůdcem na žalobkyně) celkem 5 795,80 Kč, kdy tato částka byla alokována na jistinu ve výši 3 206,60 Kč, na poplatek za poskytnutý úvěr ve výši 2 165,53 Kč, a na smluvní úrok ve výši 423,67 Kč. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 3 je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem na spotřebu se splatností do jednoho roku, činila k listopadu 2020 8,47 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele - žalovanou, proti povinnostem zápůjčitele - žalobkyně s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2 991 odst. 1 a § 2 993 o. z., tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Zároveň soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V posuzované věci byla neplatně sjednána výše odměny (smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru) a ve spojení s ujednáním o povinnosti žalované hradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků nelze na smlouvu hledět jako na platné právní jednání. Žalobkyně může tedy po žalované požadovat částku ve výši 35 204,20 Kč, jakožto rozdíl mezi čerpaným úvěrem ve výši 41 000 Kč a splaceným úvěrem žalovanou ve výši 5 795,80 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy marným uplynutím 3 denní lhůty podle § 573 OZ, v níž došlo k doručení oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 10. 2022, zaslané dne 10. 10. 2022. Ve zbytku pod výrokem II. musela být žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.