5 C 46/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalované peněžitého plnění v celkové výši 16 758,27 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 16. 1. 2013 uzavřela s žalovanou smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr na bankovním účtu číslo [bankovní účet] a to až do výše 15 000 Kč Smlouva byla uzavřena dle čl. 8. smlouvy, kdy návrh smlouvy byl žalovanou předložen žalobkyni prostřednictvím AT bankomatu. Úvěr byl poskytován jako úvěr ve formě možnosti přečerpání (kontokorent). Úroková sazba úvěru činila 18,90 % p.a. Úvěr měl být splacen v plné výši, včetně úroků a cen, nejpozději do jednoho roku od prvního čerpání úvěru, a to tak že nejpozději k tomuto datu žalovaná měla zajistit na účtu dostatek prostředků ke splacení pohledávek žalobkyně. Celková splatná částka dle čl. 2 smlouvy, tj. součet výše poskytovaného úvěru a výše celkových nákladů úvěru při splnění všech předpokladů uvedených v odstavci 2.6 smlouvy by byla činila 16 824 Kč. Žalovaná porušila svůj závazek, neboť překročila sjednanou výši kontokorentu, o kterém byla informována dopisem ze dne 15. 3. 2022 a 17. 4. 2022. Dopisem ze dne 3. 7. 2022 žalobkyně informovala žalovanou, že pohledávka ze sporožirového účtu [číslo] byla převedena na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků č. [bankovní účet] a vyzvala jí k vyrovnání debetního zůstatku, který činil 16 758,27 Kč, z toho jistina 16 413,89 Kč, řádný a zákonných úrok ve výši 344,38 Kč. Žalovaná na výzvu nereagovala a na svůj dluh ničeho nezaplatila. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovanou vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání. 3. Na podkladě listin založených ve spise dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 16. 1. 2013 (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše 15 000 Kč. Úroková sazba činila 18,90 % a RPSN 26,96 %. Z výpisu žalobkyně bylo zjištěno, že zůstatek na účtu žalované činil v období od 1. 6. 2022 do 31. 7. 2022 částku - 16 413,89 Kč a dluh byl převeden na evidenční účet. Z informací o dluhu na účtu blokovaném exekucí ze dne 15. 3. 2022 a připomenutí informace o dluhu na účtu blokovaném exekucí ze dne 17. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně informovala žalovanou o jejím dluhu. Z poslední výzvy před podáním žaloby ze dne 3. 7. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu. 4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní je v prodlení. 6. Podle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem. 7. Uplatněný nárok je po právní stránce nárokem vyplývajícím ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o.z. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla žalované úvěr, který žalovaná dosud nesplatila. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalobkyni dále přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 400 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.