5 C 57/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne 24. 4. 2022 se žalobkyně domáhala částky 25 105,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 27. 5. 2019 s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 13 105,20 Kč. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovaným následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021. Žalovaný žalobkyni neuhradil ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne 3. 4. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k projednání věci před soudem se bez omluvy nedostavil. Soud věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalovaného, žalobkyně a zástupce žalobkyně, kteří svou účast řádně a včas omluvili. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 3. 2021, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne 3. 4. 2021. 4. Ze smlouvy o úvěru č. B0011690408203173 ze dne 27. 5. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůd-kyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout částku 12 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit s navýšením 40 % ročně a poplatkem za úvěr 5 005,20 Kč ve lhůtě do 30 dnů. RPSN smlouvy o úvěru činí 9 088,10 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalovaného) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuhradil ničeho. Z potvrzení [právnická osoba], bylo zjištěno, že na účet žalovaného byla připsána částka ve výši 12 000 Kč dne 27. 5. 2019. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 3 je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem na spotřebu se splatností do jednoho roku, činila ke květnu 2019 7,77 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele - žalovaného, proti povinnostem zápůjčitele - žalobkyně s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2 991 odst. 1 a § 2 993 o. z., tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Zároveň soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V posuzované věci byla neplatně sjednána výše smluvního úroku a ve spojení s ujednáním o povinnosti žalovaného hradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků nelze na smlouvu hledět jako na platné právní jednání. Žalobkyně může tedy po žalovaném požadovat částku ve výši 12 000 Kč, jakožto nesplacenou jistinu. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaný se ocitl v prodlení s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy marným uplynutím 3 denní lhůty podle § 573 OZ, v níž došlo k doručení oznámení o postoupení pohledávek ze dne 3. 4. 2021, zaslané téhož dne. Ve zbytku pod výrokem II. musela být žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaný, který se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.