7 C 100/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení jistiny 41 996 Kč, smluvní pokuty 14 740,82 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku 41 021,22 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 3 432,79 Kč a dále ve výši 8,5 % z částky 41 996,65 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že na ni původní věřitel, společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou ze dne [datum] postoupil pohledávku za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem odeslaným poštou doporučeně dne [datum]. 4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 50 000 Kč. Takto poskytnuté prostředky se žalovaný smluvně zavázal vrátit s navýšením o 42 960 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 6 640 Kč Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 15 %, RPSN 272,44 % Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 1 odst. 4, kterými se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání ze dne [datum] je patrné, že dne [datum] a dne [datum] proběhla osobní návštěva terénního pracovníka u žalovaného. 5. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně uhradil pouze dvě splátky úvěru, celkem 16 000 Kč, kdy na jistinu byla započtena částka 8 003,35 Kč, 7 996,65 Kč pak na úrok z úvěru. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci srpen 2020, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 8,53 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 25,59 %. Je pravdou, že smluvní úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 272,44 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu více než ¾ částky poskytnuté žalovanému, konkrétně 85,92 % poskytnuté jistiny. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 588 o.z. jako ujednání, které znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. 7. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalovaný uhradil celkem 16 000 Kč, je povinen zaplatit žalobkyni částku 34 000 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání. V oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dnů, žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.