7 C 123/2023-19 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovanému zaplacení částky 59 298,99 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností ke dni [datum]. Žalovaný však ke dni podání žaloby ničeho neuhradil. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni a žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn původním věřitelem oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo dáno k doručení žalovanému téhož dne. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 49 794,74 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách po 2 905,71 Kč, zápůjční úroková sazba činila 56,76 % p.a., RPSN 74,10 %. Z výpisu z běžného účtu č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že původní věřitel poskytl žalovanému pod [variabilní symbol] dne [datum] prostředky ve výši 20 000 Kč a dne [datum] pod [variabilní symbol] částku 30 000 Kč. 5. Soud se zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy z hlediska nastavení jejích podmínek s tím, že dospěl k závěru, že smluvená výše úrokové sazby 56,76 % ročně za poskytnutí úvěru je v rozporu s dobrými mravy s ohledem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jenž připouští sjednání smluvního úroku maximálně ve výši trojnásobku běžného úroku poskytovaného bankami v daném období a místě. Z centrální databáze ČNB na webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 a B [číslo] UK 3 je patrné, že obvyklá úroková sazba pro úroky k únoru 2022 na spotřebu domácnostem se splatností do jednoho roku činila 8,4 % RPSN a smluvní úroková sazba 8,12 %. Maximální přípustná úroková sazba tedy činila 24,36 %. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že výše smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy a rovněž výše RPSN není obvyklá a je několikanásobně vyšší než obvyklá výše. K tomu je třeba přičíst i další podmínky smlouvy, které jsou jednostranně zatěžující, pokud jde o dlužníka v případě porušení povinností týkající se smluvního ujednání o smluvní pokutě, zákonného úroku z prodlení, další smluvní pokutě a poplatku za upomínky. V této souvislosti má soud za to, že smlouvu je třeba posuzovat podle § 580 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když smlouvu je nutno posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], a proto je na místě, aby se účastníci vypořádali v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 OZ a § 2993 OZ s tím, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek a je povinen vrátit to, co plnil. V posuzované věci soud vycházel z toho, že celkem žalovaný nevrátil 50 000 Kč, kterou právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl, tuto částku je tak žalovaná povinna vrátit, v tomto rozsahu je žaloba důvodná. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, zde má soud za to, že nárok na něj žalobci vznikl ve smyslu § 1970 OZ a § 1, 2a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve smyslu § 573 OZ po uplynutí tří dnů od fikce doručení oznámení o postoupení pohledávky odeslané dne [datum]. V tomto směru byl úrok z prodlení zákonný přiznán od [datum]. Ve zbytku, pokud jde o požadovanou jistinu, jak je uvedeno pod výrokem II. a zákonný úrok z prodlení, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta. 6. Pokud je o náklady řízení soud rozhodoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s tím, že žalobkyně měla ve věci úspěch z 84 % a neúspěšná byla z 16 %, a proto byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení v poměrné výši 68 %, tj. rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek 2 965 Kč, náklady právního zastoupení za tři úkony právní služby po 3 500 Kč podle § 7 bod 5. advokátního tarifu (převzetí věci, předžalobní upomínka, podání žaloby) s navýšením o paušální náhradu výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za tři úkony právní služby po 300 Kč, a dále s navýšením o 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a paušální náhrady výdajů, tj. z 11 400 Kč, tedy částku 2 394 Kč Celkem činí náklady řízení 13 794 Kč, z toho žalobkyni bylo přiznáno 68 %, což odpovídá částce 9 379,92 Kč.