7 C 151/2022-28 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 40 932 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, dále částky 13 998,74 Kč jakožto smluvní pokuty, dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 690 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na ni původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávky za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo] úvěrové smlouvy ze dne [datum], která je dodatkem smlouvy původní. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni s účinností k [datum], a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem odeslaným žalovanému poštou doporučeně dne [datum]. 4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], ve znění jejího dodatku ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. ve spojení s § 1820- 1828 o.z., a to prostřednictvím registrace na stránkách [webová adresa] a následného zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč dle 1.1. a a [číslo] všeobecných obchodních podmínek dne [datum], jak vyplývá z výpisu z běžného účtu ze dne [datum], smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě původní věřitel zaslal na účet žalované částku 50 000 Kč (viz výpis z běžného účtu za období únor 2019). Takto poskytnuté prostředky se žalovaná smluvně zavázala vrátit s navýšením o 54 292,65 Kč ve 35 měsíčních splátkách po 2 979,79 Kč Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 57,69 %, RPSN 75,70 % Smlouvou ze dne [datum], resp. dodatkem ke smlouvě předchozí z [datum], bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že nová výše úvěrové jistiny bude činit 40 932,60 Kč, kterou se žalovaná zavázala uhradit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách při nezměněné výši splátek, přičemž navýšení činilo 27 602,57 Kč, když se žalovaná zavázala vrátit věřiteli z úvěrové smlouvy celkem 68 535,17 Kč Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 2, kterými se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, dále pak poplatky za upomínky zaslané [právnická osoba] Finance, kdy za každou zaslanou upomínku byl původní věřitel oprávněn si účtovat 50 Kč s tím, že nejvýše lze zpoplatnit tři upomínky. Dle článku 6 všeobecných obchodních podmínek vzniká věřiteli právo na odstoupení od smlouvy mimo jiné v případě prodlení klienta s jakoukoli platbou dle smlouvy delším než 30 dní. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 63 721 Kč nejpozději dne [datum]. Dle poštovního podacího archu byla výzva před podáním žaloby dána k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Žalovaná dle vyjádření žalobkyně uhradila celkem 35 867,58 Kč, kdy na jistinu byla započtena částka 9 067,64 Kč, částka 26 800,18 Kč pak na úrok z úvěru. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK 4 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci únor 2019, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 8,38 %, k měsíci duben 2020, kdy byl uzavřen dodatek k úvěrové smlouvě, činila úroková sazba 6,75 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 25,14 %. V projednávané věci však činí úrok 57,69 % Smlouvou o úvěru je sice další navýšení nazváno poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek zde však plní stejnou funkci jako úrok. Není vyloučeno, že za splnění dalších podmínek by jednání ze smlouvy o úvěru mohlo dokonce naplnit trestný čin lichvy dle ustanovení § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když plnění poskytnuté věřitelem je v hrubém nepoměru proti plnění požadovaném po žalované. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Dle ustanovení § 588 věta první o.z. pak soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení vydat. Jelikož žalovaná uhradila celkem 35 867,58 Kč, je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 132,42 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka ze dne [datum] žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, tj. [datum], žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum], a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Žalobě tedy bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno pouze zčásti. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., a to s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 8. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 549 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly.