7 C 185/2023-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala proti žalované zaplacení částky 14 281,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 564,41 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 968,55 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4 441,21 Kč od [datum] Kč do zaplacení a úrokem ve výši 15 % ročně z částky 4 260,80 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 10 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr s úrokem v pevné výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, celkem tedy 18 592 Kč uhradit do [datum]. Žalovaná neplnila řádně a včas a vznikla jí povinnost zaplatit neuhrazenou jistinu ve výši 4 260,80 Kč, úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 180,41 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši 1 985,09 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 376,47 Kč, úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 729,22 Kč, smluvní pokutu ve výši 6 750 Kč, úrok vyčíslený od [datum] do [datum] z dlužné jistiny ve výši 968,55 Kč, zákonný úrok z prodlení vyčíslený od prodlení do [datum] ve výši 564,41 Kč, úrok z úvěru ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 260,80 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky ve výši 4 441,21 Kč, sestávající se z dlužné jistiny úvěru ve výši 4 260,80 Kč a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 180,41 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná svůj dluh neuhradila ani přes zaslanou předžalobní výzvu, a proto se žalobkyně obrátila na soud se svým nárokem. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalobkyni žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že ani jeden z účastníků na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr s úrokem v pevné výši 963 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 800 Kč, celkem se tedy zavázala 18 592 Kč uhradit do [datum] RPSN představovalo 272,44 %. Z přehledu transakcí bylo zjištěno, že žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně dne [datum] částku 1 400 Kč, dne [datum] částku 1 330 Kč, dne [datum] částku 1 330 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč, dne [datum] částku 1 350 Kč, dne [datum] částku 1 350 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 1 300 Kč a dne [datum] částku 700 Kč Celkem tedy žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně částku 11 060 Kč. 5. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 6. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především článku 36 Listiny. 8. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. 9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] soud shledal absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z., je vyloučena. 10. Z obsahu smlouvy vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřené navýšení, tedy RPSN 272,44 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 7,54 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy se splatností od jednoho roku do pěti let). Ačkoli RPSN není totéž co úrok, z jeho výše je zjevné, že tato se vymyká obvyklé částce, kterou by měl dlužník za poskytnutí prostředků věřiteli zaplatit. Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení na úroku o 22,62 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 11. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku 10 000 Kč, žalovaná právní předchůdkyni žalobkyně uhradila celkem 11 060 Kč. S ohledem na to, že smlouvu soud shledal jako absolutně neplatnou pro její rozpor s dobrými mravy a žalovaná uhradila žalobkyni, resp. právnímu předchůdci žalobkyně uhradila více, než kolik obdržela na základě neplatné smlouvy o úvěru, z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o.z. tak již nebylo čeho vypořádávat, a proto byla žaloba zamítnuta. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně s podanou žalobou nebyla úspěšná, zatímco žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.