7 C 218/2023-16 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení 17 452,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Žalobkyně odůvodňovala žalobu tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) jí postoupil pohledávku, která je předmětem žaloby. K vlastnímu nároku žalobkyně uváděla, že žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 17 452,52 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Dále žalobkyně uváděla, že ani přes předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne [datum], nebyl dluh uhrazen. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Z insolvenčního rejstříku bylo zjištěno, že ohledně žalovaného bylo zahájeno insolvenční řízení, v době vyhlášení rozsudku však nebylo vydáno usnesení o zjištění úpadku dlužníka, nebylo tak nutné řízení přerušit do doby pravomocného skončení insolvenčního řízení. 4. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba] ve smyslu § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) smlouvu o postoupení pohledávek dne [datum], jejíž přílohou byl seznam postupovaných pohledávek (obsahující i pohledávku za žalovaným označenou jménem, žalovanou částkou a [variabilní symbol]) s tím, že o postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn dne [datum] oznámením původního věřitele podle § 1883 OZ zaslaného dle podacího archu poštou. Žalobkyně je tedy aktivně legitimována domáhat se žalované částky u soudu. 5. Ve vztahu k vlastnímu předmětu řízení je ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], uzavřené podle § 562 OZ elektronickými prostředky na dálku, ve spojení s § 1820 až 1828 OZ, kdy se žalovaný zaregistroval na webových stránkách žalobce [příjmení], sdělil žalobci své údaje – email, telefonní číslo, číslo bankovního účtu a získal přístupové údaje do systému, je zřejmé, že následně požádal o poskytnutí revolvingového úvěru podle § 2395 až 2400 OZ s úvěrovým limitem 50 000 Kč, přičemž původní věřitel úvěr schválil poté, co žalovaný souhlasil s textem úvěrové smlouvy a všeobecnými obchodními podmínkami, a to formou podpisu smlouvy prostřednictvím vložení SMS kódu zaslaného původním věřitelem žalovanému, který byl vložen ve webovém prostředí do příslušného smluvního formuláře. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Obsahem úvěrové smlouvy bylo poskytovat průběžně žalovanému peněžní prostředky bezhotovostním převodem na účet žalovaného proti povinnosti žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky v měsíčních splátkách vždy k 30. dni kalendářního měsíce, ve výši minimálně 12,5 % z poskytnuté jistiny s minimálním poplatkem za čerpání 1 000 Kč měsíčně a s navýšením o smluvní úrok 8,5 % při stanovené RPSN 262,91 % ročně. O konkrétní výši splátky byl žalovaný vyrozumíván pravidelným měsíčním výpisem z úvěrového účtu. Z obsahu úvěrové smlouvy a všeobecných obchodních podmínek vyplývá, že v případě prodlení byl věřitel oprávněn požadovat zákonný úrok z prodlení podle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2003 Sb. § 1, 2 písm. a) a dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně (tj. 36,5 % ročně) podle § 2048 až 2050 OZ a 250 Kč za každou upomínku. Současně bylo sjednáno, že žalovaný bude hradit poplatky dle sazebníku poplatků. Věřitel měl oprávnění zesplatnit celý úvěr mimo jiné v případě prodlení se splacením dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší dvou měsíců. Naproti tomu žalovaný měl dle smlouvy jako dlužník právo odstoupit od smlouvy do 14 dnů od uzavření smlouvy s povinností zaplatit poskytnuté prostředky včetně úroku nejpozději do [datum], případně měl právo odstoupit od smlouvy bez udání důvodu ve lhůtě jednoho měsíce od doručení. 6. Z vyúčtování k úvěru žalovaného je zřejmé, že dluh evidovaný původním věřitelem vůči žalovanému byl vyčíslen celkem na 17 452,52 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne [datum], zaslanou dle podacího archu téhož data, byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky z titulu revolvingového úvěru. 7. Dále se soud zabýval posouzením platnosti úvěrové smlouvy z hlediska nastavení jejích podmínek s tím, že dospěl k závěru, že smluvená výše úrokové sazby 103,4 % ročně (přepočtený denní úrok 0,2833 %) je v rozporu s dobrými mravy, a to s ohledem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, jenž připouští sjednání smluvního úroku maximálně ve výši trojnásobku běžného úroku poskytovaného bankami v daném období a místě. Z centrální databáze ČNB na webových stránkách [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 a B [číslo] UK 19 vyplývá, že obvyklá úroková sazba pro úroky v lednu 2023 smluvní úroková sazba pro revolvingové úvěry domácnostem 9,75 %. Maximální přípustná úroková sazba tedy činila 29,25 %. V tomto ohledu je tedy zřejmé, že výše smluvního úroku je v rozporu s dobrými mravy a rovněž výše RPSN není obvyklá a je několikanásobně vyšší než obvyklá výše. K tomu je třeba přičíst i další podmínky smlouvy, které jsou jednostranně zatěžující, pokud jde o dlužníka v případě porušení povinností týkající se smluvního ujednání o smluvní pokutě, zákonného úroku z prodlení a poplatku za upomínky. V této souvislosti má soud za to, že smlouvu je třeba posuzovat podle § 580 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy, když smlouvu je nutno posuzovat jako celek, jednotlivá ujednání ve vzájemném kontextu ve smyslu nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z [datum] a I. ÚS 199/2011 z [datum], a proto je na místě, aby se účastníci vypořádali v režimu nároku na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. a § 2993 o.z. s tím, že žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek a je povinen vrátit to, co plnil. Žalobě tak bylo z titulu bezdůvodného obohacení vyhověno, ve zbylých nárocích vyplývajících ze smluvních ujednání musela být žaloba zamítnuta. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 784,64 Kč, přičemž tato částka představuje 32 % (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %) z jejich celkové výše 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 452,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.