7 C 296/2022-11 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň – sever dne [datum] se žalobce domáhal zaplacení částky 17 680 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce, na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet [číslo] – [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobce ověřil totožnost klienta, vyžádal si informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, splnil tak svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný na poskytnutou částku ničeho neuhradil. Žalobce tak po žalovaném požaduje zaplacení jistiny + poplatek ve výši 13 250 Kč, dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, úroky z prodlení úročené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce dále požaduje zaplacení smluvní pokuty dle článku 2.3 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč do dne [datum]. Ke dni vyhotovení žaloby se jedná o částku 4 430 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se nedostavil. Z důkazu předloženého žalobcem - smlouva o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] s.r.o. bylo zjištěno, že [právnická osoba] s.r.o. jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli smlouvu, na základě které se věřitel zavázal klientovi poskytnout zápůjčku ve výši 10 000 Kč, klient se zavázal uhradit věřiteli poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 250 Kč za předpokladu, že klient vrátí zápůjčku nejpozději do [datum] v celé její výši bude v rámci marketingové akce bez poplatku, tedy výše poplatku činí 0 Kč, RPSN smlouvy o zápůjčce činí 2 969 %. Podle § 2 odst. 1 občanského zákoníku, každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. Podle § 2 odst. 3. občanského zákoníku, výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle § 580 Občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakože právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US [číslo] výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005, se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Smlouva o zápůjčce se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 věta 1. občanského zákoníku. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ustanovení § 577 občanského zákoníku je vyloučena. Žalobce zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěru, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobce do smluvních ujednání zahrnul povinnost dlužníka platit absurdně velké navýšení 2 969 % ročně, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru činil v době uzavření smlouvy 10,12 % ročně (dle statistiky ČNB průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností do 1 roku). Dle výše citovaného usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 30,36 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li smlouvu o zápůjčce věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. např. rozhodnutí soudního dvora Evropské unie ve věci C. [číslo]). Je nerozhodné, zda se navýšení nazve úrokem či poplatkem. Pokud soud považoval absolutně neplatnou smlouvu samotnou, musel shledat absolutně neplatnými další ujednání jako např. povinnost hradit smluvní pokuty a další sankce, když tato ujednání nemohou vzniknout platně bez samotné smlouvy o zápůjčce. Soud tak provedl vypořádání z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku a následující. Žalobce tvrdil, že žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, žalovaný neprokázal, že by žalobci nějakou částku vrátil, soud tak rozhodl o povinnosti žalovaného vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč. Žalobě bylo dále vyhověno, pokud žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení z částky 10 000 Kč ve výši 8,25 %, přičemž počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na upomínku k zaplacení dlužné částky ze dne [datum]. Upomínku žalobce předal poštovnímu úřadu k přepravě dne [datum], následujícího dne se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného, žalovaný byl povinen dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v upomínce, tedy do 3 dnů, počínaje dnem [datum] se žalovaný již ocitl v prodlení. Ve zbývající výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle zákona o soudních poplatcích zák. č. 549/1991 Sb. sazebník poplatků, poplatky za řízení. Podle položky 1. za návrh na zahájení občanského soudního řízení, jehož předmětem je peněžité plnění do částky 20 000 Kč činí soudní poplatek 1 000 Kč. Dle položky 2.1b za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, jehož předmětem je peněžité plnění v částce vyšší než 10 000 Kč do 20 000 Kč včetně, činí soudní poplatek 800 Kč. Dle položky 2.2 pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Soud elektronický platební rozkaz nevydal, žalobce uhradil soudní poplatek ve výši 800 Kč, soud žalobci doměřil soudní poplatek do výše dle položky 1. Částku 200 Kč je žalobce povinen České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever uhradit ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1. o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přiznal soud náhradu nákladů potřebných účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci převážně neúspěšný, žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.