7 C 325/2023-15 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 29 150 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku, zákonného úroku z prodlení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 265 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 150 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum], mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále také„ původní věřitel“), která následně předmětnou pohledávku postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Na základě smlouvy o úvěru a navazujících dodatků původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve finální výši 25 000 Kč se splatností ke dni [datum]. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil žádnou částku. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila s tímto postupem soudu souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z., které bylo dáno k doručení následujícího dne. 4. Dle zjištěného skutkového stavu původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ve smyslu ustanovení § 2395 o.z., a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, zápůjční úroková sazba přitom byla sjednána ve výši 278,03 % ročně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1352,8 %. Na straně tři úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalované s úhradou úvěru a zároveň poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši 50 Kč za nejvýše tři takto odeslané upomínky. Z upomínek bylo zjištěno, že žalovaný byl opakovaně upomínán k úhradě dluhu. Z výpisu z účtu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovanému byla původním věřitelem na jeho účet poskytnuta částka 25 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 35 086,29 Kč, a to nejpozději do [datum] s tím, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 8. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 9. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, a to buď, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 10. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum] podle ustanovení § 2395 o.z. lze vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je relativně nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 25 000 Kč a vrátit měl 30 713 Kč, a to včetně zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal vždy téměř okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Pokud jde o smluvní pokutu, kterou žalobkyně požadovala v celkové výši 4 150 Kč za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 25 000 Kč, tuto soud shledal při zohlednění všech okolností v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními jako ještě přiměřenou, a proto i tomuto nároku žalobkyně vyhověl, stejně tak i pokud jde o nárok žalobkyně na náklady spojené s uplatněním pohledávky v podobě tří zaslaných písemných upomínek po 50 Kč a jedné zaslané obyčejnou poštou (39 Kč). 11. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o.z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 12. Podle položky 2 bodu 2 Sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 292 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 910 Kč Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 1 458 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 29 150 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.