7 C 334/2022-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 18 375 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a smluvní pokuty ve výši 5 340 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne [datum] (dále jen„ Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč se splatností ke dni [datum], přičemž celková částka k zaplacení po započítání úroku z úvěru činila 18 375 Kč. Žalovaný však na svůj dluh neuhradil ničeho a žalobkyni tak vznikl rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty stanovené Smlouvou, která ke dni sepsání předžalobní upomínky, tj. k datu [datum], činila 5 340 Kč. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila s tímto postupem soudu souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Dle zjištěného skutkového stavu byla mezi účastníky uzavřena Smlouva ve smyslu ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o. z. Stalo se tak poté, co se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách [webová adresa]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Poté byl žalovaný obeznámen s obsahem, podmínkami, právy a závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Na základě uvedené smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázala úvěr splatit do [datum] společně s úrokem z úvěru ve výši 3 375 Kč, zápůjční úroková sazba přitom byla sjednána ve výši 0,9 % denně jako pevná ode dne poskytnutí půjčky do data splatnosti a RPSN činilo 1 835. 47 %. Na straně dva Smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny pro případ prodlení žalovaného s úhradou úvěru. Z výpisu z účtu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému byla na jeho účet vedený u [právnická osoba], č. [bankovní účet] poskytnuta částka 15 000 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne [datum], která byla dána k doručení dne [datum], jak je patrné z podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 18 375 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokutou ve výši 5 340 Kč, a to nejpozději do [datum] s tím, že v opačném případě se svého nároku bude domáhat soudní cestou. 4. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 6. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 7. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 8. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o. s. ř. Vyšel z listinných důkazů (§ 120 o. s. ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla tím, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 9. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu Smlouvy lze podle ustanovení § 2395 o. z. vyhovět v plném rozsahu, neboť i přes vysokou výši roční úrokové sazby je úrok sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké, a je vyjádřen pevnou částkou. Jinými slovy v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase tak, jako je tomu u poskytování úvěrů u bank. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že RPSN se jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaný obdržel částku 15 000 Kč a vrátit měl 18 375 Kč, a to včetně zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze také přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získal okamžitě jím požadovanou a ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaný byl v řízení zcela nečinný a ke svým smluvním povinnostem se nehlásil. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaný neuzavíral smlouvu se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), který by mohl rozhodování ovlivňovat, naopak sám vyhledal nabídku a smlouvu uzavíral za užití prostředků komunikace na dálku. Nemůže tak jít o osobu zcela nevědomou. Pokud jde o smluvní pokutu, kterou žalobkyně požadovala v celkové výši 5 340 Kč za období od [datum] do [datum] z dlužné jistiny 15 000 Kč, tuto soud shledal při zohlednění všech okolností v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními jako ještě přiměřenou. 10. Podle § 1970 odst. 1, odst. 2 o. z. má žalobkyně též nárok na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. 11. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku s ohledem na skutečnost, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. 12. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobkyni, neboť měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek 949 Kč, doplatek soudního poplatku ve výši 237 Kč, odměna advokáta 900 Kč podle § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) po 300 Kč, paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za tři úkony právní služby po 100 Kč, a z důvodu, že zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH náleží mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % ze základu 1 200 Kč v částce 252 Kč, tj. celkem tedy 2 638 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u nějž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení.