7 C 370/2022-23 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou z [datum] se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení 53 836,47 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Vycházela z toho, že s žalovaným uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dne [datum] (dále také„ smlouva“), jejíž součástí byl i sazebník poplatků. Obsahem Smlouvy bylo poskytnutí peněžních prostředků až do výše 60 000 Kč čerpaných prostřednictvím kreditní karty s možností přečerpání až do výše 150 000 Kč Celkem žalovaný čerpal prostředky ve výši 67 553,43 Kč. Žalovaný však dluh řádně nesplácel, když žalobkyni zaplatil pouze 13 716,96 Kč a proto žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem odeslaným žalovanému dne [datum]. Žalobkyně nepožaduje uhrazení ani náhrady nákladů dle sazebníků a ani žádné smluvní pokuty dle sazebníku a požaduje pouze vrácení nesplacené jistiny jako bezdůvodného obohacení spolu s úroky z prodlení. 2. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 115a o.s.ř. s ohledem na skutečnost, že žalovaný souhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání, zároveň netvrdil žádné relevantní skutečnosti, kterými by nárok žalobkyně vyvracel, naopak z jeho vyjádření je zřejmé, že nárok žalobkyně nepopírá, pouze uvádí, že nemá žádný majetek, ze kterého by mohl svou pohledávku uspokojit. To, že žalovanému nebyla doručena výzva k úhradě dluhu, neboť žalovaný se v době doručování výzvy k plnění nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, nemůže jít k tíži žalobkyně, jejíž povinností není zjišťovat aktuální místo pobytu žalovaného, toto je povinností žalovaného, aby žalobkyni sdělil svou aktuální adresu, kde se zdržuje, v opačném případě žalobkyně komunikuje s žalovaným formou ujednanou ve smlouvě na poslední žalovaným sdělenou adresu. Navíc výzva k úhradě dluhu před podáním žaloby, stejně jako odstoupení od smlouvy, které žalobkyně zasílala žalovanému na poslední známou adresu, respektive jejich nepřevzetí žalovaným do vlastních rukou, není samo o sobě způsobilé zpochybnit nárok žalobkyně z titulu smlouvy o úvěru, proti které žalovaný ničeho nenamítal, naopak uvedl, že kdyby nebyl ve výkonu trestu, tak vše zaplatí, jak se má. Případným nařízením jednání ve věci by tak dle názoru soudu došlo pouze k navyšování nákladů řízení, když žalovaný proti nároku uplatněnému žalobou nenamítal žádné skutečnosti, kterými by nárok žalobkyně vyvracel či zpochybnil, proto bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. 3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. Žalobkyně uzavřela s žalovaným [datum] smlouvu o úvěru. Smlouva o úvěru byla uzavřena v intencích ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“), které zakládá povinnost věřitele poskytnout dlužníku peněžní prostředky ve sjednané míře, které žalovaný podle výpisu úvěrového účtu čerpal do výše 67 553,43 Kč. Z výpisu z úvěrového účtu a tabulky splácení je zřejmé, že žalovaný hradil nepravidelně v 11 splátkách a celkem zaplatil částku 13 716,96 Kč, kterou žalobkyně započítala na úhradu jistiny dluhu. Po odečtení zaplacené částky tak činí dlužná částka 53 836,47 Kč. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl o odstoupení od smlouvy ze strany žalobkyně vyrozuměn dopisem ze dne [datum] (odeslaným dle podacího archu dne [datum]) s odůvodněním, že je v prodlení se splácením dluhu více jak tři měsíce a zároveň byl poučen o možnosti vymáhání dlužné částky soudní cestou. 4. Po právní stránce soud vypořádal nárok žalobkyně podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., když žalobkyně prokázala, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, žalovaný tuto skutečnost nerozporoval, a dále bylo prokázáno, že žalovaný čerpal částku 67 553,43 Kč, přičemž splatil 13 716,96 Kč, kterou žalobkyně započítala na jistinu dluhu. Dluží tak žalobkyni částku 53 836,47 Kč s tím, že žalobkyně požadovala uhrazení pouze této částky. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého plnění, náleží žalobkyni úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. plynoucí od žalobkyní požadovaného dne [datum] do zaplacení. 5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 150 o.s.ř., kdy žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení sestávající se z odměny advokáta v celkové výši 9 780 Kč za tři úkony právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva k plnění) po 3 260 Kč a paušální náhrady výdajů za tři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 citované vyhlášky. Jelikož zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH, přísluší mu rovněž náhrada této daně ve výši 21 % DPH ze součtu odměny advokáta a hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 2 242,80 Kč Celkem náklady řízení představují částku 12 922,80 Kč. Zaplacený soudní poplatek za žalobu do náhrady nákladů řízení zahrnut nebyl s ohledem na skutečnost, že žalovaný byl pravomocně osvobozen od soudních poplatků usnesením Okresního soudu [okres] ze dne 28. 3. 2023 č.j. 7 C 370/2022- 20, které nabylo právní moci dne [datum], a to s odkazem na nález ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 2933/15, ze kterého vyplývá závěr, že pokud by k náhradě nákladů řízení měl být podle obecných zákonných zásad zavázán účastník, který byl dříve v řízení osvobozen od placení soudních poplatků, je soud povinen uvážit poměry účastníka, které vedly k jeho osvobození, a posoudit, zda není na místě uplatnění § 150 o.s.ř. Obzvláště je třeba předchozí osvobození žalovaného pečlivě uvážit v případě, že obecný soud hodlá žalovaného zavázat též k náhradě zaplaceného soudního poplatku (žalobcem). I účastník osvobozený od soudních poplatků může být zavázán k náhradě uhrazeného soudního poplatku, takové rozhodnutí ovšem musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno a musí zřetelně reflektovat předchozí osvobození účastníka, resp. jeho poměry k tomu vedoucí. V opačném případě dochází k porušení práva účastníka na spravedlivý proces dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen„ Listina“). Soud v daném případě přistoupil k přiznání plné náhrady nákladů (vyjma zaplaceného soudního poplatku, viz odůvodnění dále) žalobkyni s ohledem na skutečnosti, které vyšly najevo při zjišťování majetkových a výdělkových poměrů žalovaného v rámci rozhodování o osvobození od soudních poplatků, kdy dluhy žalovaného činí přes 20 milionů korun, jedná se přitom o náhradu škody, kterou žalovaný způsobil trestnou činností a dále náklady trestního řízení (cca 50 000 Kč). Soud tyto skutečnosti hodnotil v rámci úvahy o přiznání náhrady nákladů řízení, přičemž dospěl k závěru, že by bylo nespravedlivé žalobkyni, která se žalobou proti žalovanému domáhá pouze neuhrazené jistiny a zákonného úroku z prodlení, nepřiznat náhradu nákladů řízení s ohledem na dluhy žalovaného, které si způsobil vlastním zaviněním, v souvislosti s tím byl také odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, a žalobkyni dle názoru soudu nemůže jít k tíži, že žalovaný nemá následkem svého předchozího závadného jednání finanční prostředky, kdy navíc v konečném důsledku pravděpodobně náklady soudního řízení nebude žalovaný schopen hradit. Pokud jde o zaplacený soudní poplatek žalobkyní, tento soud do náhrady nákladů řízení nezahrnul veden úvahou, že pro žalovaného by rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, jehož součástí by byla náhrada soudního poplatku, bylo nepředvídatelné a překvapivé, tedy rozporné s právem žalovaného na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení § 36 odst. 1 Listiny.