7 C 374/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky v celkové výši 15 620 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazené zápůjčky sestávající z jistiny zápůjčky ve výši 10 000 Kč, poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč a smluvní pokuty za nesplacení zápůjčky v částce 3 620 Kč. Dále se žalobkyně domáhala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Žalobkyně uvedla, že s žalovaným uzavřela dne [datum] prostřednictvím webového formuláře smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem ve výši 2 000 Kč splatit ke dni [datum]. Žalobkyně se v důsledku prodlení žalovaného domáhá úhrady zákonných úroků z prodlení, účelně vynaložených nákladů za písemné výzvy žalovanému, a to konkrétně za výzvy ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 10 000 Kč od následujícího dne po splatnosti zápůjčky do [datum]. Žalovaný neplnil ani po zaslání předžalobní výzvy dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud jej ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“) vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný na výzvu nereagoval a žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě, soud proto věc rozhodl pouze na základě listinných důkazů. 3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu, z něhož dovodil níže uvedené právní závěry. Mezi účastníky byla distančním způsobem elektronickými prostředky dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve znění dodatku ze dne [datum] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalobkyně zaslala žalovanému na jím označený bankovní účet částku 10 000 Kč. Žalovaný se proti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 2 000 Kč, a to nejpozději do [datum], jak plyne z čl. 1 Smlouvy. Podle čl. 2 Smlouvy okamžikem prodlení žalovaného se splacením zápůjčky veškeré vyúčtované poplatky přirůstají k jistině zápůjčky a stávají se její součástí. Smluvní pokuta byla pro případ prodlení žalovaného stanovena ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a za odeslání písemné (listinné) upomínky k úhradě si žalobkyně účtovala 500 Kč. Předžalobní výzvou ve spojení s poštovním podacím archem ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného před podáním žaloby upomínala k zaplacení žalovaného dluhu. 4. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Podle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 9. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. 10. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 11. Soud v daném případě dospěl k závěru, že nároku žalobkyně uplatněného žalobou z titulu zápůjčky podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), lze co do části podle výroku I. tohoto rozsudku, tedy co do dlužné jistiny poskytnuté zápůjčky, poplatku za její poskytnutí a smluvní pokuty, vyhovět, neboť i přes vysokou roční procentní sazbu nákladů je poplatek za poskytnutí a navýšení zápůjčky sjednán a také požadován nikoli z poskytnutých peněžních prostředků, ale za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dní), a je vyjádřen pevnou částkou, v důsledku čehož nebude poplatek v případě prodlení dlužníka s plněním závazku narůstat v čase tak jako je tomu u úroků při úvěrech poskytovaných bankami. Na takový poplatek tedy nelze pohlížet jako na skrytý úrok a srovnávat jej s roční úrokovou sazbou úvěrů poskytnutých bankami domácnostem. [ulice] doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že se právě roční procentní sazba nákladů jeví jako velmi vysoká. Podstatným aspektem je také to, že zapůjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. Žalovaný obdržel částku 10 000 Kč a byl povinen vrátit částku v celkové výši 12 000 Kč, a to včetně poplatků i zisku žalobkyně. Ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňuje spotřebitele a je ve zřejmém rozporu s dobrými mravy, když je nutno zohlednit, že žalovaný požadovanou a ničím nezajištěnou částku získal okamžitě (bezprostředně po uzavření smlouvy), ke svým smluvním povinnostem se nijak nehlásil a sám aktivně vyhledal nabídku žalobkyně, když uzavíral smlouvu prostředky komunikace na dálku, tedy nikoliv při osobním setkání se zprostředkovatelem (jako tomu bývá u jiných obdobných produktů), a proto ho nelze považovat za osobu zcela nevědomou. Vedle práva na úhradu dlužné jistiny a poplatku vzniklo žalobkyni i právo požadovat smluvní pokutu dle 2.3 smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to od dne [datum] do [datum] ve výši 3 620 Kč. Nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 000 Kč od [datum] do zaplacení vznikl žalobkyni podle § 1970 o. z., ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Výrokem II. tohoto rozsudku soud zamítl nárok žalobkyně na úhradu příslušenství ve výši 2 500 Kč coby 5× 500 Kč za odeslání písemných upomínek k úhradě. Žalobkyně nepředložila doklady k prokázání jejich odeslání žalovanému, nijak netvrdila ani neprokazovala vznik skutečných nákladů na jejich vyhotovení, a jen na základě textového znění upomínek nelze žalobkyní uplatněnému nároku ve výši 2 500 Kč vyhovět. Nadto soud vyhodnotil, že takové náklady nelze považovat za účelně vynaložené ve smyslu § 122 odst. 1 písm. a) zákona č. 257/2016 Sb., když z jednání žalovaného tedy neuhrazení jakékoliv částky na dluh žalobkyně bylo lze dovodit, že opakované upomínání žalovaného nepovede ke kýženým výsledkům, a zároveň se výše poplatku 500 Kč za každou jednotlivou nijak nepersonalizovanou (vyjma uvedení dlužné částky a jména dlužníka) upomínku jeví jako nepřiměřená a neodpovídající obvyklým nákladům spojeným s upomínáním. Odkaz na obdobné poplatky sjednávané bankami a ceník centrálního depozitáře cenných papírů není případný, ani tyto poplatky nemusí odpovídat reálným nákladům a poplatek centrálního depozitáře pok