7 C 400/2022-18 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 42 121,40 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], která pohledávku z uvedené smlouvy postoupila žalobkyni. Žalobkyně požadovala pouze zaplacení dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Jelikož žalobkyně vyjádřila souhlas s tímto postupem již v žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě listinných důkazů. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel, [právnická osoba], uvedenou smlouvou podle § 1879- 1886 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“), postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce [číslo] na žalobkyni. Současně původní věřitel, [právnická osoba], dopisem ze dne [datum], který dle podacího lístku byl odeslán žalovanému dne [datum], splnil svoji informační povinnost vůči žalovanému týkající se postoupení pohledávky. Ze smlouvy [číslo] která odkazovala na smluvní podmínky, je zřejmé, že smluvní strany spolu uzavřely smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se zavázal původní věřitel poskytnout žalovanému částku 45 000 Kč s tím, že žalovanému byla celá částka předána v hotovosti v místě jeho bydliště, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zapůjčenou částku vrátit s navýšením o 43 241 Kč a pojištěním ve výši 3 096, celkem tedy 91 337 Kč v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 806 Kč (poslední splátka ve zbytku). Žalobkyně uvedla, že žalovaný neplatil řádně a včas dohodnuté splátky, když uhradil celkem pouze 7 650 Kč. S ohledem na tuto skutečnost žalobkyně uplatňovala zaplacení částky 42 121,40 Kč na nevrácené jistině, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 7 634,50 Kč, zákonný úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni postoupení pohledávky na 9 945,33 Kč a dále až do zaplacení. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla zaslána poštou předžalobní upomínka ze dne [datum], odeslaná žalovanému téhož dne. Na základě shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že smlouva o zápůjčce je s ohledem na výši poplatků absolutně neplatná ve smyslu ustanovení § 580 o.z. ve spojení s § 588 o.z. a žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému ve smyslu ustanovení § 2991 o.z., a proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 37 350 Kč, kdy tato částka představuje rozdíl mezi poskytnutou jistinou a celkovou částkou zaplacenou žalovaným. Dále žalobkyni byl vůči žalovanému přiznán zákonný úrok z prodlení jdoucí od [datum] až do zaplacení, když žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] oznámení o postoupení pohledávky, které se v souladu s § 573 o.z. mohlo dostat do dispoziční sféry žalovaného nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání, tj. dne [datum]. V oznámení byla stanovena lhůta 10 dnů k úhradě od doručení, žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum] (pondělí), když konec lhůty připadal na pátek [datum], a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala proti žalovanému smluvního a zákonného úroku z prodlení nad rámec shora uvedeného, v této části byla žaloba zamítnuta. Soud dále výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 686 Kč na 2 107 Kč dle položky 1 sazebníku, zbývá tak uhradit 421 Kč. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně měla ve věci úspěch v poměru 53 %, neúspěšná byla ze 47 %. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem ve věci tak činí 6 %. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.