7 C 406/2022-47 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení celkové částky 15 889,52 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], kterou uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dříve [jméno] bank nebo [právnická osoba]). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 035 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách po 811 Kč spolu s úrokem ve výši 18,05 % p. a. Dlužná částka se tak skládá z jistiny úvěru a dále poplatku ve výši 600 Kč, pokuty 74,52 Kč. Příslušenství tvoří vedle zákonného úroku z prodlení také kapitalizovaný smluvní úrok ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho ani po zaslání předžalobní upomínky. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Z žádosti (smlouvy) o klasickém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 15 035 Kč, který byl žalovaný povinen splácet způsobem uvedeným ve smlouvě, a to ve 24 měsíčních splátkách po 811 Kč s pevnou roční úrokovou sazbou 18,05 % při RPSN 20,02 %. Pro případ prodlení žalovaného si strany ujednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky a dále jako náhradu za vymáhání splatného závazku si právní předchůdkyně žalobkyně účtovala částku 600 Kč. Dopisem ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně od smlouvy odstoupila a úvěr ke dni [datum] zesplatnila z důvodu nedodržení splátek ze strany žalovaného a dále jej vyzvala k zaplacení částky 16 545 Kč sestávající z dlužných splátek a jistiny úvěru a dále 75 Kč smluvní pokuty a 600 Kč náhrady nákladů na vymáhání. Z přehledové tabulky pro úvěr žalovaného vyplývá, že dlužná částka ke dni [datum] činila 16 544,31 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem odeslaným dne [datum] s upozorněním na možné vymáhání pohledávky u soudu. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi stranami byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z., na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr. Protože žalovaný úvěr řádně nesplácel, právní předchůdkyně žalobkyně od úvěrové smlouvy platně odstoupila, přičemž jí vznikl nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 15 035 Kč, poplatků za upomínání 600 Kč, smluvní pokuty podle § 2048 a násl. o. z. ve výši 74,52 Kč a smluvního úroku, který žalobkyně ke dni postoupení pohledávky kapitalizovala na 654,79 Kč. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně též právo na zákonný úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. jdoucí ode dne následujícího po účinnosti odstoupení, tj. od [datum], až do zaplacení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na zaslanou předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 889,52 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o tzv. bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 8. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř.