7 C 75/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 12 415,11 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, dále částky 4 798,4 Kč jakožto smluvní pokuty, dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na ni původní věřitel společnost [právnická osoba], [IČO], smlouvou ze dne [datum] postoupila pohledávku za žalovanou z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] č. [anonymizováno]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem odeslaným žalovanému poštou doporučeně dne [datum]. 4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. ve spojení s § 1820- 1828 o.z., a to prostřednictvím registrace na stránkách [webová adresa] a následného zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč dle 1.1. a [číslo] všeobecných obchodních podmínek, smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě původní věřitel zaslal na účet žalované částku 10 000 Kč (viz potvrzení o platbě ze dne [datum]). Takto poskytnuté prostředky se žalovaná smluvně zavázala vrátit s navýšením o 7 003,52 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 1 417 Kč Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 12 %, RPSN 189,49 %, když se žalovaná zavázala vrátit věřiteli z úvěrové smlouvy celkem 17 003,52 Kč Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 2, kterými se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, dále pak poplatky za upomínky zaslané [právnická osoba] Finance, kdy za každou zaslanou upomínku byl původní věřitel oprávněn si účtovat 50 Kč s tím, že nejvýše lze zpoplatnit tři upomínky. Dle článku 6 všeobecných obchodních podmínek vzniká věřiteli právo na odstoupení od smlouvy mimo jiné v případě prodlení klienta s jakoukoli platbou dle smlouvy delším než 30 dní. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši 19 960,60 Kč nejpozději dne [datum]. Dle poštovního podacího archu byla výzva před podáním žaloby dána k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Žalovaná dle vyjádření žalobkyně uhradila celkem částku 4 085,73 Kč, která byla použita na úhradu nejprve poplatku za poskytnutí Úvěru, dále na úhradu smluvního úroku, na úhradu jistiny úvěru, účelně vynaložených nákladů, smluvní pokuty a dále na úhradu úroku z prodlení. 6. Z veřejně dostupné databáze na webu [příjmení] [příjmení] [jméno] [číslo] UK 1 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci březen 2020, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 8,40 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 25,2 %. V projednávané věci však činí roční procentní sazba nákladů 189,49 % Smlouvou o úvěru je sice další navýšení nazváno poplatkem za poskytnutí úvěru, poplatek zde však plní stejnou funkci jako úrok. Není vyloučeno, že za splnění dalších podmínek by jednání ze smlouvy o úvěru mohlo dokonce naplnit trestný čin lichvy dle ustanovení § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když plnění poskytnuté věřitelem je v hrubém nepoměru proti plnění požadovaném po žalované. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Dle ustanovení § 588 věta první o.z. pak soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 7. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna toto obohacení vydat. Jelikož žalovaná uhradila celkem 4 085,73 Kč, je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 914,27 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka žalované doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, a žalovaná se tak dostala do prodlení dne [datum], a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Žalobě tedy bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno pouze zčásti. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., a to s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 8. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem IV. podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením ani nevznikly.