8 C 101/2023-20 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 27 516,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 27 516,11 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 328,69 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 24 956,09 Kč a částky 4 127,42 Kč. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na částku 30 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr s příslušenstvím uhradit do [datum]. Žalovaný neplnil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 4 127,42 Kč sjednanou ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení, ode dne [datum] do [datum]. Dále žalobkyni vznikl nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 328,69 Kč, za období od 1. dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum], z jistiny 27 516,11 Kč. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve znění dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], byla pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně postoupena žalobkyni. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Na základě listinných důkazů založených ve spise a s přihlédnutím k žalobním tvrzením dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum], odeslaným dle podacího archu dne [datum] 5. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 30 000 Kč. Takto poskytnuté prostředky se žalovaný smluvně zavázal vrátit s navýšením o 25 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 15 %, RPSN 272,44 % Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 1 odst. 4, kterými se žalovaná zavázala pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. 6. Žalovaný dle vyjádření žalobkyně uhradil pouze celkem 5 000 Kč, kdy na jistinu byla započtena částka 2 483,89 Kč, částka 2 516,11 Kč pak na úrok z úvěru. 7. Z veřejně dostupné databáze na webu ČNB Arad B 1.1.5 UK 1 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností od jednoho roku do pěti let pro domácnosti v ČR k měsíci březen 2021, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 6,23 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 18,69 %. Je pravdou, že smluvní úrok byl stanoven ve výši 15 % ročně, avšak při posuzování platnosti smlouvy musí soud posuzovat smlouvu jako celek s veškerými náležitostmi. Ve smlouvě je mj. stanoveno, že výše RPSN činí 272,44 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, je zřejmé, že částky, které měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahují i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z, neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou půjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Částky, které měl žalovaný uhradit, tak dosahují ve svém souhrnu více než ¾ částky poskytnuté žalovanému. V tomto ohledu je třeba hodnotit ujednání ve smlouvě o úvěru o nároku na souhrnný poplatek ve světle § 588 o.z. jako ujednání, které znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je tedy ujednáním absolutně neplatným. 8. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení vydat. Jelikož žalovaný uhradil celkem 5 000 Kč, je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky doručeno nejdříve třetí pracovní den od jeho odeslání. V oznámení byla stanovena lhůta k úhradě 10 dnů, žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobě tedy bylo pouze z části v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověno. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 180,90 Kč, přičemž tato částka představuje 58 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 79 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 21 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 583 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 31 643,53 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o. s. ř. 10. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku dle výroku I. tohoto rozsudku i náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.