8 C 201/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o vydání kreditní karty [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce žalobkyně“), na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do ve výši 150 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal poskytnuté prostředky vrátit s úrokem 23,99 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svou smluvní povinnost poskytnout žalovanému finanční prostředky ve smluvené výši splnil, avšak žalovaný neplnil svou povinnost splácet, a proto právní předchůdce žalobkyně přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky dopisem ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. 3. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel se [právnická osoba] a.s. dne [datum] ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným. Následně byla pohledávka převedena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. Soud tedy má za důvodný závěr, že žalobkyně je v projednávané věci aktivně legitimována. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum]. 4. Z návrhu smlouvy o vydání kreditní karty de luxe [číslo] ze dne [datum] je zřejmé, že společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal takto poskytnuté finanční prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit s úrokem 23,99 % ročně, RPSN bylo sjednáno ve výši 30,26 %, celková částka splatná žalovaným činila 171 879,88 Kč. Ze souhrnného výpisu z účtu kreditní karty byla zjištěna částka ve zúčtovací měně – 169 989,54 Kč. Právní předchůdce žalobkyně využil svého oprávnění a dopisem ze dne [datum] žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. 5. Smlouvu vydání kreditní karty de luxe [číslo] ze dne [datum], soud posuzoval dle ustanovení § 2395 o. z., dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Aktuální dlužná částka je představována jistinou ve výši 149 808 Kč, z částky ve výši 18 749,54 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku, z částky 1 432 Kč sestávající z poplatků. Dále pak má žalobkyně nárok na úhradu smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně z částky 149 808 Kč od [datum] do zaplacení a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 149 808 Kč od [datum] do zaplacení. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanoveními § 1 a 2a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud má za to, že žalobkyně doložila, že má vůči žalovanému nárok na zaplacení shora uvedených částek, a proto bylo s ohledem na shora citovaná ustanovení občanského zákoníku žalobě zcela vyhověno. 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 33 202,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 050 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 151 240 Kč sestávající z částky 7 180 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 22 440 Kč ve výši 4 712,40 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 7. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.