8 C 207/2022-47 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala zaplacení částky 15 637 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, s 56 % úrokem ročně z částky 5 000 Kč od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 372,46 Kč. Nárok odůvodnila tím, že mezi spol. [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) a žalovaným, došlo dne [datum], poté co původní věřitel posoudil schopnost žalované splácet úvěr, k uzavření smlouvy [číslo] s produktovým názvem [anonymizováno 6 slov] [rok]. Žalovanému byla poskytnuta hotovostní zápůjčka 6 000 Kč. Za poskytnutí a správu zápůjčky se žalovaný zavázal zaplatit celkový poplatek 6 557 Kč, zápůjční úroková sazba činila 56 % ročně, celková částka, kterou se zavázal žalovaný v 52 týdenních splátkách uhradit, činila 12 557 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 1 250 Kč, z toho 1 000 Kč na jistinu, která tak činí 5 000 Kč a 250 Kč na poplatky, které činí 6 307 Kč a jsou požadovány jen ve výši 6 037 Kč. Prodlením žalovaného vzniklo právo na uhrazení: a) smluvní pokuty 0,1 % denně z celkové dlužné částky, a byla kapitalizována ke dni [datum] v částce 3 000 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení s hrazením jednotlivých splátek ke dni [datum], požadovaného pouze ve výši 372,46 Kč, a c) sankčních poplatků 1 600 Kč za zahájení vymáhání dluhu centrálním vymáháním pohledávek původního věřitele a za poplatky za upomínky. Pohledávka za žalovaným byla postoupena původním věřitelem žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností k [datum], o postoupení byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. K tomuto dni byla pohledávka původním věřitelem kapitalizována na částku 16 009,46 Kč sestávající z jistiny 5 000 Kč, poplatků za poskytnutí a správu úvěru 6 037 Kč, kapitalizované smluvní pokuty 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 372,46 Kč a sankčních poplatků 1 600 Kč. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný informován o postoupení pohledávky a vyzván k úhradě dlužné částky do [datum]. Žalovaný nárok tvoří smluvní úrok 56 % p.a. z jistiny 5 000 Kč od [datum] do zaplacení, a 11,75 % zákonný úrok z prodlení z téže částky od [datum] do zaplacení, žalovaný však následně neuhradil ničeho. 2. Během jednání dne [datum] žalobkyně odkázala na žalobní návrh a setrvala na svých tvrzeních a návrhu. Žalovaný se k jednání nedostavil. 3. Žalobkyně prokázala aktivní legitimaci (postavení věřitele žalovaného) smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně její přílohy (pořadové číslo pohledávky z žalovaným - 950), ze které vyplývá, že původní věřitel spol. [právnická osoba], [IČO], postoupil žalovanou pohledávku žalobkyni - spol. B2 [právnická osoba], [IČO], a to v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem původního věřitele jako postupitele, ze dne [datum], který byl předán k doručení dne [datum], jak vyplývá z potvrzení o podání. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly rovněž smluvní podmínky, má soud za prokázané, že původní věřitel spol. [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 o.z., na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému částku 6 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit jistinu zápůjčky 6 000 Kč, poplatek za zápůjčku celkem 4 997 Kč (sestávající se z úroku 1 862 Kč, částka za zpracování úvěru 3 135 Kč, v 52 pravidelných týdenních splátkách, a to po 242 Kč, s poslední splátkou ve výši 215 Kč. Ve smlouvě bylo dále sjednáno, že zápůjční úroková sazba činí 56 % p.a. a roční procentní sazba nákladů vztahující se k zápůjčce činí 279,96 %. Žalobkyně dále k důkazu předložila výpočet smluvní pokuty ke dni [datum] s tím, že v žalobě požadovala smluvní pokutu v částce nižší, a to 3 000 Kč. Žalobkyně prokázala, že žalovanému byla dopisem ze dne [datum] zaslána předžalobní upomínka s výzvou k úhradě dluhu, žalovaný však na dlužné částce neuhradila ničeho. 5. Podle § 2 odst. 1 o.z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny. 10. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále například sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto - v závislosti na okolnostech konkrétního případu - nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 11. Z veřejně dostupné databáze na webových stránkách České národní banky (Tabulka B1 .1.2) plyne, že roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v prosinci 2019, kdy byla uzavřena shora specifikovaná smlouva o zápůjčce, činila 8,70 %. 12. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalovanou a původním věřitelem, spol. [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z., a to na poskytnutí jistiny ve výši 6 000 Kč. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce soud shledal absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle ust. § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, ve spojení s daty z databáze na webu ČNB, podle kterých činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v zprosinci 2019 výši 8,70 %, by bylo možné akceptovat až trojnásobek této sazby, to je 26,10 % ročně. V daném případě sjednaný úrok činí 56 % p.a., RPSN pak 279,96 %. Přesto, že RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady zápůjčky jako roční procento, je zřejmé, že částka, kterou měla žalovaná zaplatit nad rámec půjčené částky, tj. navýšení zápůjčky ve výši 6 000 Kč o 6 557 Kč, při délce trvání zápůjčky 52 týdnů, přesahuje trojnásobek běžného smluvního úroku sjednávaného pro úvěry v daných obdobích. Taková výše poplatku se zcela vymyká obvykle sjednávaným poplatkům, které za tuto službu účtují banky. V této souvislosti je třeba zohlednit závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce jako celek uzavřenou mezi žalovaným a původním věřitelem dne [datum] je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o.z. pro zj