8 C 219/2023-12 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 12 339 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 12 339 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru na částku 8 500 Kč, žalovaný se zavázal úvěr uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 587,49 Kč a úroku ve výši 251,51 Kč, a to do [datum]. Žalovaný úvěr žalobkyni v datu splatnosti nevrátil, a tak byl vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dluhu dne [datum]. 2. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a vzhledem k tomu, že žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [spisová značka], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný s původním věřitelem uzavřel smlouvu o úvěru (dále též jen„ smlouva“) ve výši 8 500 Kč. Žalovaný se zavázal splatit dluh původnímu věřiteli jednorázově ve výši 10 545,25 Kč. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel zaslal žalovanému na účet částku ve výši 8 500 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. Vyšel z předložených listinných důkazů (§ 120 o.s.ř.), když na žalovaném bylo, aby případně v řízení tvrdil a prokázal, že jeho povinnost k zaplacení zanikla, zejména, že žalovanou částku zaplatil, což však v dané věci nebylo tvrzeno, ani prokázáno, ani to nevyšlo jinak najevo. 8. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 8 500 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum], podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Dále soud žalobu částečně zamítl ohledně zákonného úroku z prodlení z částky 251,51 Kč, neboť tato částka představuje úroky stanovené dle smlouvy, ze kterých nárok na zákonný úrok z prodlení není dán. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jejíž neúspěch byl v řízení nepatrný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 12 339 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. 10. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.