8 C 276/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky 18 293 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a žalobkyní. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaná využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr ve výši 20 000 Kč se splatností dne [datum]. Žalovaná však poskytnuté peněžní prostředky nevrátila a dostala se tak do prodlení s vrácením úvěru. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka ve výši 18 293 Kč skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 4 264 Kč, nejpozději splatných dne [datum], a to vše spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalovaná k úhradě dlužné částky nepřistoupila ani přes předžalobní upomínku odeslanou dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalující a žalovanou stranu, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žádná ze stran na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že předmětná pohledávka vymáhaná touto žalobou byla postoupena žalobkyni, přičemž žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem původního věřitele jako postupitele ze dne [datum] ve smyslu § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), který byl předán k poštovní přepravě téhož dne, jak je patrné z podacího lístku. 4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru na celkovou částku jistiny úvěru 8 000 Kč s termínem splatnosti dne [datum]. Na základě smlouvy se původní věřitel zavázal žalované poskytnout částku 8 000 Kč, což učinil převodem na účet žalované č. ú. [bankovní účet]. Dne [datum] žalovaná a původní věřitel uzavřeli smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě došlo k navýšení úvěru, a to na částku 20 000 Kč. Dne [datum] převedl na účet žalované č. ú. [bankovní účet] částku ve výši 12 000 Kč. Žalobkyně prokázala, že vzhledem k tomu, že žalovaná neuhradila částku v termínu splatnosti, vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum] předanou k poštovní přepravě téhož dne. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byly platně uzavřeny smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě smluv poskytl původní věřitel žalované úvěr celkem ve výši 20 000 Kč. Žalovaná však porušila svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum], podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žaloba byla s ohledem na shora uvedená skutková zjištění a citovaná zákonná ustanovení shledána důvodnou, a proto jí soud vyhověl v plném rozsahu. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 293 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ve shora uvedené věci jsou dle názoru soudu splněny podmínky pro použití ustanovení § 14b odst. 1 citované vyhlášky, neboť předmětem řízení je peněžité plnění, u něhož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Soud má za to, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. V této souvislosti soud pro stručnost odkazuje na nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3923/11, kterým Ústavní soud sjednotil judikaturu obecných soudů v řízení o takzvaných bagatelních věcech ohledně výše náhrady nákladů řízení. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.