8 C 341/2023-21 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 20 538 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 20 538 Kč jdoucím od [datum] do zaplacení ve výši 15 %, dále požadovala zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 886 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se prostřednictvím internetové domény žalobkyně registroval do systému žalobkyně za účelem využívání jejích služeb. Současně s touto registrací se žalovaný seznámil s obchodními podmínkami žalobkyně. Žalovaný požádal žalobkyni v elektronické formě o poskytnutí zápůjčky. Následně došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému téhož dne částku 15 500 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal žalobkyni poskytnutou zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 038 Kč, a to nejpozději do [datum], ani přes výzvy ze strany žalobkyně však dosud neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne [datum] a to tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává. Uvedl, že nesporuje základní skutkové okolnosti ohledně čerpání úvěru ve výši 15 500 Kč, souhlasí i s výší uhrazeného dluhu 8 000 Kč a je si vědom, že svůj závazek žalobkyni zcela nevyrovnal, jelikož se dostal do špatné finanční situace. Žalovaný nesouhlasí se způsobem, jakým žalobkyně započetla plnění žalovaného ve výši 8 000 Kč na jednotlivé nároky. Dále upozorňoval na výši RPSN ve smlouvě, které činí 2 969 %, přičemž se domnívá, že smlouva není platná pro rozpor s dobrými mravy. 3. Žalobkyně se z jednání omluvila podáním ze dne [datum] 4. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] a všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný zavřeli ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 15 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že zápůjčku uhradí žalobkyni nejpozději do [datum] společně s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 038 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá, že výše úrokové sazby byla stanovena na 0 % a RPSN 2 969 %. Pro případ prodlení bylo v článku 2.3 smlouvy o zápůjčce ujednáno, že dlužné částky budou přirůstat k jistině a stanou se její součástí, dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny; dále bylo ujednáno, že žalobkyně může po žalovaném požadovat také účelně vynaložené náklady, které mu vzniknou s případným prodlením žalovaného zejména předáním pohledávky k vymáhání inkasní agentuře, a to za písemnou upomínku 500 Kč, 100 Kč za upomínku zaslanou prostřednictvím e-mailu, 50 Kč za telefonickou upomínku, 30 Kč za SMS upomínku, 450 Kč za přípravu dohody o splátkovém kalendáři, 500 Kč za předání spisu k internímu vymáhání, 750 Kč za předání inkasní agentuře a 1 800 Kč za účelné náklady spojené s předáním a vymáháním inkasní agenturou. Z potvrzení o platbě společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] čerpal finanční prostředky ve výši 15 500 Kč. Z upomínek ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], e-mailů z adresy [email] ze dne [datum], [datum], [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dluhu. Z předžalobní výzvy ve spojení s poštovním podacím lístkem ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 21 986 Kč se stanovením třídenní lhůty k úhradě. 5. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 6. Podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Referenční sazba RPSN, za kterou banky v daném období poskytovaly úvěry v květnu 2022 podle veřejně dostupné databáze ČNB 9,10 %. Ve světle shora citované judikatury však činí maximální přípustná smluvní sazba RPSN 27,30 %, zatímco v posuzované věci činí výše RPSN 2 969 %. 9. Jak bylo dále zjištěno ze smlouvy, vztah mezi stranami smlouvy byl značně nevyrovnaný, když žalovaný měl povinnost zaplatit poplatek za poskytnutí zápůjčky a pro případ prodlení měl povinnost hradit smluvní pokutu a náklady spojené s upomínáním, současně bylo ve smlouvě poměrně nepřehledně ujednáno přirůstání vyúčtovaných poplatků k jistině, které znamená značné navyšování dluhu v čase pro žalovaného jako spotřebitele, naproti tomu žalobkyně žádnou jinou povinnost kromě poskytnutí jistiny úvěru neměla. V této souvislosti je proto třeba zohlednit rovněž závěry obsažené v nálezech Ústavního soudu ČR ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4084/12 a ze dne [datum] sp. zn. I. ÚS 199/2011, dle nichž se nemá dostávat soudní ochrany subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů, v případě ustanovení smluv, která jsou předtištěná a neumožňují slabší straně jejich modifikace a skrývají-li v sobě možnost vyvolání nepříznivých následků na straně spotřebitele, kdy zasáhnou výrazně do sféry právní i osobní. Na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalovaným a žalobkyní je třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Nejvyššího a Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 588 o. z. pro rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná úvěrová smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany. 10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, které mu bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen vydat žalobkyni částku 7 500 Kč, jakožto rozdíl mezi částkou která mu byla poskytnuta a částkou 8 000 Kč, kterou žalovaný žalobkyni uhradil. 11. Pokud jde o prodlení žalovaného, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o. z. mohla být předžalobní upomínka žalovanému doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, k čemuž došlo dne [datum], žalovaný se tak dostal do prodlení až dne [datum], tj. po uplynutí třídenní lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce jako celku. 12. Soud dále uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku ve výši 170 Kč v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení. 13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná a žalovaný náhradu nákladů řízení neuplatnil.