8 C 399/2023-17 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 20 159,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru na částku 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 8 159,20 Kč, a to do [datum]. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala a žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 12 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením 40 % ročně a poplatkem za úvěr 8 159,20 Kč ve lhůtě do 30 dnů. RPSN smlouvy o úvěru činí 16 572,45 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalované) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně neuhradila ničeho. Z potvrzení o platbě od [právnická osoba], bylo zjištěno, že na účet žalované byla připsána částka ve výši 12 000 Kč dne [datum]. 5. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 7. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením o.z., ale především s článkem 36 Listiny. 10. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 11. Mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu o úvěru jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Právní předchůdkyně žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle statistiky [obec] národní banky činily krátkodobé náklady úvěrů poskytnuté domácnostem v říjnu 2021 7,78 %. Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 23,34 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 16 572,45 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele jakožto slabší smluvní strany. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 12. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud nárok žalobkyně vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku představující dlužnou jistinu úvěru 12 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb, v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne [datum] odeslanou téhož dne, která se dle § 573 o.z. dostala do sféry žalované dne [datum], splatnost dluhu nastala 3 dny po doručení výzvy, [datum] se žalovaná ocitla v prodlení. Ve zbytku musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť pokud soud shledal absolutně neplatnou samotnou smlouvu o úvěru, neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní úroky, poplatky, jakož i zákonný úrok z prodlení za období před ocitnutím se žalované v prodlení. 13. O povinnosti doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle § 2 odst. 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, podle kterého je žalobkyně povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 201 Kč, jelikož nebyl vydán platební rozkaz, když výše soudního poplatku je stanovena dle Položky 1 bod 1 písm. b), a to na účet Okresního soudu Plzeň sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. 14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v poměrné výši, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 492 Kč, přičemž tato částka představuje 20 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 60 % a úspěchu žalované v rozsahu 40 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 008 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 20 159,20 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle § 149 odst. 1 o.s.ř. 15. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.