8 C 6/2023-56 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 133 482 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 133 482 Kč ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, částky 17 566,64 Kč, úroku ve výši 62,09 % p.a z částky 114 420,17 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 558,08 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 114 420,17 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 376 128,00 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného řádně splácet úvěr, na základě jíž předložených dokladů – výpisu z bankovního účtu, dokladech o příjmech, prohlášení žalovaného a lustrací v databázi [příjmení] a [anonymizováno]. Současně žalobkyně uvedla, že se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 115 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 530 Kč s navýšením o smluvní úrok 62,09 %, vždy k 17. dni v měsíci. Žalobkyně požadovala dále zaplacení smluvních pokut ujednaných ve smlouvě v článku 6 smlouvy a to: 2 x 499 Kč za prodlení se splácením delším 30 dnů, pokud jde o splátku 2 a 3, dále smluvní pokuty 2 x 200 Kč za prodlení se splátkou více jak 15 dní, rovněž v případě 2 a 3. splátky a konečně smluvní pokutou 0,1 % v případě prodlení se zaplacením částek po zesplatnění úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný neplatil úvěr řádně a včas a do prodlení přes 65 dní podle smluvního ujednání se dostal se splátkou [číslo] splatnou dne [datum] a proto byl celý úvěr zesplatněn ke dni [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalovaná částka vychází z celkově zaplacené částky podle přehledu v kartě klienta s tím, že součástí nesplacené jistiny jsou i nesplacené úroky dle článku 6.4 smlouvy. Současně žalobkyně uváděla, že přes zaslání upomínek přímo žalobkyní a předžalobní upomínkou právním zástupcem žalobkyně dluh nebyl uhrazen. 2. Žalovaný se nedostavil k projednání věci před soudem, a proto bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. rozhodnuto o tom, že věc bude projednána v jeho nepřítomnosti. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry. 3. Žalobkyně před uzavřením smlouvy hodnotila úvěruschopnost žalovaného, přičemž z formuláře hodnocení klienta vyplývá, že vycházela z příjmu žalovaného 22 347 Kč, výdajů v podobě částky životního minima 3 860 Kč, nákladů na bydlení 2 603 Kč. Dále přihlížela k tomu, že žalovaný má rezervu ve výši 12 396 Kč. K uvedenému hodnocení byly dále doloženy výpisy z účtu žalovaného od ČSOB s výplatou v měsíci březen 2022 ve výši 24 180 Kč, duben 2022 ve výši 17 418 Kč. Dále byl doložen formulář potvrzující ověření bezdlužnosti z registru [příjmení]. 4. Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] o úvěrových podmínkách, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], dodejky ze dne [datum], ale zejména smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dodatku [číslo] ke smlouvě o úvěru ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný akceptoval návrh žalobkyně na uzavření úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 až § 2400 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), obsahující závazek poskytnou žalovanému úvěr ve výši 115 000 Kč proti povinnosti žalovaného vrátit částku ve výši 313 440 Kč s navýšením o smluvní úrok 62,09 % ročně s tím, že denní sazba činí 198,34 Kč. Sjednán byl splátkový kalendář za období od [datum] do [datum] v celkovém počtu 48 splátek vždy k 17. dni v měsíci po 6 530 Kč. Pro případ prodlení vyplývá ze smlouvy ujednání o smluvních pokutách podle § 2048 až § 2052 o. z., a to ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší 30 dní, smluvní pokutou 200 Kč za prodlení se splátkou přes 15 dní a smluvní pokutou 0,1 % denně (36,5 % ročně) při prodlení přes 10 dní se zaplacením zesplatněného úvěru. Z dokladu o vyplacení úvěru z [právnická osoba], bylo zjištěno, že žalobkyně na účet žalovaného č. [bankovní účet] zaslala dne [datum] částku ve výši 115 000 Kč, splnila tím svoji smluvní povinnost. Z karty klienta je zřejmé, že žalovaný platil splátku 1, a dále pak již nic nehradil. Současně z karty klienta vyplývá, že celkem bylo zaplaceno před zesplatněním 6 530 Kč. Žalobkyně doložila, že žalovaného vyzývala k úhradě splátek a to dne [datum] a dne [datum]. Žalobkyně dále doložila, že žalovanému dne [datum] oznámila, že došlo k zesplatnění úvěru v souladu se smlouvou pro prodlení s úhradou delší 90 dnů. Současně byl žalovaný vyzván k zaplacení 133 482 Kč. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum] zaslanou dle podacího archu téhož dne poštou žalovanému. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách je zřejmé, že obvyklá úroková sazba k dubnu 2022, pokud jde o úvěry na spotřebu se splatností od 1 do 5 let pro domácnosti, ARAD B 1.1.2 UK 4 činila 7,34 % a podle stejné databáze B [číslo] UK 1 činila referenční sazba RPSN obvyklá při úvěrech na spotřebu 7,99 % k dubnu 2022. 6. Soud se nejprve zabýval tím, jeli sjednaná úvěrová smlouva z hlediska smluvních ujednání jako celku platným právním jednáním. V této souvislosti dospěl k závěru, že tomu tak není a to s přihlédnutím k judikatuře Ústavního soudu ČR sp. zn. III. Ú 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I. ÚS 199/2011 z 24. 1. 2012, podle nichž nelze přiznat ochranu soudní těm subjektům, jenž evidentně poškozují zájmy svých klientů tím, že zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na dlužníka proti povinnostem kladeným na věřitele. V takovém případě je smlouvu nutno posoudit podle § 580 odst. 1 o.z. jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a účastníci se mohou vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § [číslo] odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. a to tak, že si strany vzájemně vrátí to, co si z neplatné smlouvy plnily. Soud přihlížel rovněž k judikatuře NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2005 s tím, že podle citovaných rozhodnutí je rozporným s dobrými mravy smluvní úrok sjednaný v rozsahu, který přesahuje až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za níž poskytují úvěry v daném období v místě banky. Podle usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1282/2004 (R 52/2005 sbírky soudních rozhodnutí) je naplněním znaku trestného činu lichvy, podle § 253 odst. 1 tr. zákoníku (dnes § 218 tr. zák.) spočívajícího v hrubém nepoměru mezi vzájemným plněním i situace, kdy je při poskytnutí půjčky či úvěru peněžního sjednán úrok v rozsahu přes 70 % ročně. Dále je třeba přihlížet i k rozhodnutí ÚS ČR sp. zn. IV.ÚS 487/2010 podle nějž výkonu práva, které je zneužitím práva nelze poskytnout soudní ochranu. Soud také zohledňoval, zdali nedošlo k nevyváženému postavení žalovaného v pozici spotřebitele proti žalobkyni v pozici podnikatele. Pokud jde o sjednané smluvní pokuty a jejich přípustnost, přihlížel soud k rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012. 7. V posuzované věci má soud za to, že žalobkyně sjednala ve smlouvě o úvěru smluvní úrok, který je v rozporu se shora citovanou judikaturou, neboť představuje víc jak trojnásobek maximálně přípustného smluvního úroku, který v posuzovaném případě činil 62,09 % ročně, byť tato hranice je pouze rámcová. Nicméně obvyklý smluvní úrok, který by bylo možno považovat za přípustný je takový, který by kolem tuto hranici výrazně nepřekračoval. Sjednaná RPSN je v porovnání s obvyklou RPSN mnohokrát vyšší, když maximální přípustná výše by byla 23,97 %. Současně je třeba vědět, že výše smluvního úroku přesahuje i procentní výši, jenž v trestní oblasti vede k závěru o naplnění jednoho ze znaků trestného činu lichvy. Smluvní úrok je tak nutno hodnotit jako rozporný nikoliv pouze z hlediska dobrých mravů, ale také s ohledem na jeho výši rovněž v rozporu s trestním zákoníkem. Vedle smluvního úroku je však třeba přihlížet také k žalobkyni sjednaným a nárokovaným smluvním pokutám. Ujednání o smluvní pokutě obsažené v úvěrové smlouvě se týká výlučně porušení povinností ze strany žalovaného, co by spotřebitele, nároky na smluvní pokuty za porušení povinnosti řádně a včas platit, jsou zde kombinovány ve vazbě na různou délku prodlení, smluvní pokuta je tak sjednána vícenásobně za totéž jednání spočívající v prodlení s úhradou splátky. Z uvedeného je zřejmé, že důsledku ujednání o smluvním úroku i smluvních pokutách je zasahován žalovaný v pozici spotřebitele nejenom v právní sféře, ale i ve sféře osobní. V důsledku značně nevyvážených smluvních podmínek hrozí nepřiměřené a tudíž celospolečensky škodlivé zadlužení žalovaného, který je v pozici slabší smluvní strany. Způsob smluvního ujednání ohledně sankcí nelze hodnotit jako dostatečně transparentní. Lze totiž předpokládat s ohledem na kombinaci různých druhů smluvních pokut, že si běžný spotřebitel může jen těžko učinit reálnou představu o skutečných nákladech, hmotně právních dopadech za situace, kdy se octne v prodlení s úhradou