8 C 61/2022-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 33 233,97 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba], [anonymizováno 8 slov] [číslo], Malta (dále jen„ původní věřitel“) jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem. V žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 33 233,97 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. 2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět, co do částky 175,72 Kč, načež soud usnesením ze dne 2. 11. 2022 č. j. 8 C 61/2022-21 řízení v částce 175,72 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, zastavil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že postupitel, společnost [právnická osoba], pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne [datum] ve smyslu ustanovení § 1882 o.z. předaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z podacího lístku. 5. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: 6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] (dále též jen„ smlouva“) uzavřené mezi původním věřitelem a žalovaným za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek bylo zjištěno, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr, a to až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Ve smlouvě byla stanovena úroková sazba 10,40 % měsíčně, dále RPSN ve výši 227,8 %. Žalovaný se smlouvou zavázala splácet původnímu věřiteli úvěr v měsíčních splátkách s minimální splátkou tvořenou (a) 11,00 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem z úvěru a poplatkem za výběr, nebo (b) 1 000 Kč, podle toho, která z částek je vyšší. 7. Z„ [jméno] [anonymizována dvě slova]“ bylo zjistěno, že dne [datum] odeslal žalovaný žádost o úvěr s „ reference number“ [číslo]. 8. Z potvrzení o provedené platbě společnosti The pay bylo zjištěno, že žalobkyně převedla na účet žalovaného dne [datum] částku ve výši 2 400 Kč, dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 10 000 Kč, dne [datum] částku ve výši 2 500 Kč, dne [datum] částku ve výši 1 100 Kč, dne [datum] částku ve výši 5 000 Kč, celkem 31 000 Kč. 9. Z tabulky zaznamenávající faktury, výběry a úhrady bylo zjištěno, že ke dni [datum] s označením odprodáno žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku ve výši 33 058 Kč. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu v celkové výši 43 076,25 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny 33 058,25 Kč a nákladů právního zastoupení 10 018 Kč. 11. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. 13. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Dle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. 16. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že„ Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“. 17. Soud shora uvedené předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř. 18. Mezi žalovaným a původním věřitelem byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Uzavřenou smlouvu, jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle ust. § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Dle statistiky [obec] národní banky činila úroková sazba korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR (tabulka B1 [číslo]) v říjnu 2019, tj. v době uzavření smlouvy, 12,49 % ročně (kategorie UK19, kontokorenty a revolvingové úvěry). Dle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 37,47 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 227,80 %. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují bankovní subjekty. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalovaného) jakožto slabší smluvní strany. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C [číslo]). 19. S ohledem na to, že žalovaný zaplatil na svůj závazek již částku 47 498 Kč, tedy částku přesahující jistinu, soud dospěl k závěru, že na jeho straně nedošlo k bezdůvodnému obohacení, když prostředky poskytnuté mu právním předchůdcem žalobkyně na základě absolutně neplatné smlouvy již vrátil. S ohledem na to, že soud shledal smlouvu absolutně neplatnou, musela být žaloba jako nedůvodná zamítnuta, jelikož neplatným musel shledat rovněž i ujednání o povinnosti hradit smluvní pokuty, poplatky, obchodní úroky. 20. O povi