8 C 70/2023-26 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky 24 423,76 Kč s příslušenstvím. V úvodu žaloby žalobkyně ke své aktivní legitimaci uvedla, že se zakládá smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] mezi [právnická osoba] a.s. a [právnická osoba] [anonymizována tři slova], podnikající v České republice prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ původní věřitel“). Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaný dne [datum] podal žádost o klasický úvěr [číslo] na základě její akceptace došlo k uzavření smlouvy o klasickém úvěru [číslo] v níž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 32 999 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr se smluvním úrokem ve výši 7,86 % v měsíčních splátkách. Původní věřitel žalovanému zaslal částku ve výši 32 999 Kč dne [datum], žalovaný však nehradil splátky řádně a včas, proto původní věřitel dne [datum] zesplatil úvěr. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne [datum]. 4. Na základě předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že dne [datum] žalovaný s původním věřitelem uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále též jen„ smlouva“) na částku ve výši 32 999 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 36 splátkách po 1 032 Kč RPSN činilo 7,99 % a výpůjční úroková sazba činila 7,86 %. Z výpisu k číslu úvěru [číslo] plyne čerpání z úvěrového účtu žalovaného, když ke dni [datum] je uvedena dlužná částka ve výši 25 001,08 Kč, z toho úroky činí 587,32 Kč, poplatky 600 Kč a pokuta 97,85 Kč. Úvěr byl zesplatněn ke dni [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] ve spojení s podacím archem ze dne [datum] plyne, že žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka. 5. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 7. Soud žalobu shledal důvodnou, když bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 o.z. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 32 999 Kč. Žalovaný však porušil svou povinnost vrátit původnímu věřiteli řádně a včas poskytnuté peněžní prostředky. Původnímu věřiteli, který svou pohledávku postoupil žalobkyni, tak vedle práva na úhradu dlužné jistiny vzniklo i právo na zákonný úrok z prodlení od [datum], podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1 a 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., kapitalizovaný úrok a smluvní úrok. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 430 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 978 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 423,76 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny. 9. Lhůta k zaplacení byla u výroků tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o.s.ř.