8 C 73/2023-13 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala částky 12 599,99 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o úvěru č. [anonymizováno] na částku 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr s příslušenstvím uhradit spolu s poplatkem 6 338,15 Kč a smluvním úrokem 692,83 Kč ve 12 měsíčních splátkách vždy ve výši 1 419,25 Kč. Z právní předchůdkyně žalobkyně byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobkyni, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 426,39 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 7 643,78 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 649,06 Kč, smluvních úroků za poskytnutí úvěru ve výši 1 283,89 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 956,21 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 232,45 Kč, nákladů na vymožení pohledávky ve výši 661 Kč. Žalovaná uhradila žalobkyni 4 297,08 Kč, na zbytku dluhu neuhradila ničeho ani přes předžalobní výzvu k úhradě dluhu, která byla zaslána dne [datum]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovanou, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaná byl o postoupení pohledávky vyrozuměna dopisem ze dne [datum]. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřeli ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na základě které se právní zástupkyně žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 10 000 Kč, žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit s navýšením 12 % ročně a poplatkem za úvěr 6 338,15 Kč ve lhůtě do 12 měsíců. RPSN smlouvy o úvěru činí 178,21 % ročně. V citované smlouvě si strany dohodly pro případ porušení povinnosti dlužníka (žalované) zaplatit jakoukoli splátku řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze splatné jistiny. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila před podáním žaloby (ještě před postoupením pohledávky právním předchůdcem na žalobkyně) celkem 4 297,08 Kč. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne [datum], odeslanou dne [datum]. 5. Z veřejně dostupné databáze ČNB na jejích webových stránkách Arad [jméno] [číslo] UK 3 je zřejmé, že obvyklá úroková sazba, za kterou banky poskytovaly úvěry domácnostem na spotřebu se splatností do jednoho roku, činila k lednu 2020 9,40 % ročně. Soud se zabýval posouzením, zda je smlouva jako celek platná a to v intencích stanovených rozhodnutími Ústavního soudu III. ÚS 4084/2012 z 11. 12. 2014 a I ÚS 199/2011 z 26. 1. 2012, z nichž vyplývá, že nelze přiznat soudní ochranu subjektům, které evidentně poškozují zájmy svých klientů, kdy zasahují nejen do jejich právní sféry, ale i do sféry osobní a to v důsledku značně nevyvážených smluvních ujednání ohledně povinností, které jsou kladeny na vydlužitele - žalovanou, proti povinnostem zápůjčitele - žalobkyně s tím, že v takovém případě je třeba posuzovat smlouvu podle § 588 OZ jako absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy a přichází v úvahu vypořádání v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2 991 odst. 1 a § 2 993 o. z., tedy že si strany z neplatné smlouvy vrátí, co si vzájemně plnily. Zároveň soud posuzoval i výši smluvního úroku, který je v rozporu s dobrými mravy v případě, že jeho výše přesahuje dvoj až trojnásobek průměrné úrokové sazby, za kterou poskytují úvěry v daném období a místě banky (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 33 Odo 234/2005 a sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V posuzované věci byla neplatně sjednána výše odměny (smluvního úroku a poplatku za poskytnutí úvěru) a ve spojení s ujednáním o povinnosti žalované hradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním pro případ prodlení s vrácením poskytnutých prostředků nelze na smlouvu hledět jako na platné právní jednání. Žalobkyně může tedy po žalované požadovat částku ve výši 5 702,92 Kč, jakožto rozdíl mezi čerpaným úvěrem ve výši 10 000 Kč a splaceným úvěrem žalovanou ve výši 4 297,08 Kč. V tomto rozsahu bylo tedy žalobě vyhověno včetně nároku na zákonný úrok z prodlení uplatněný podle § 1970 OZ ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s tím, že žalovaná se ocitla v prodlení s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy marným uplynutím 3 denní lhůty podle § 573 OZ, v níž došlo k doručení oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum], zaslané dne [datum]. Ve zbytku pod výrokem II. musela být žaloba ze shora uvedených důvodů zamítnuta. 6. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly. 8. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalované částku dle výroku I. tohoto rozsudku zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.