8 C 76/2023-14 — Okresní soud Plzeň-sever

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, dále částky 3 3225 Kč jakožto smluvní pokuty, dále zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že [datum] postoupila pohledávku za žalovaným z titulu úvěrové smlouvy ze dne [datum] [číslo]. 2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě, žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. 3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem odeslaným žalovanému poštou doporučeně dne [datum]. 4. Pokud jde o nárok ve věci samé, pak ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO], uzavřel elektronickými prostředky na dálku ve smyslu ustanovení § 562 o.z. ve spojení s § 1820- 1828 o.z., a to prostřednictvím registrace na stránkách [webová adresa] a následného zaslání verifikační platby ve výši 1 Kč dle 1.1. a [číslo] všeobecných obchodních podmínek, smlouvu o úvěru podle § 2395- 2400 o.z., na jejímž základě původní věřitel zaslal na účet žalovaného celkem částku 25 000 Kč (viz výpis [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]). Takto poskytnuté prostředky se žalovaný smluvně zavázal vrátit s navýšením o 5 110 Kč do 30 dnů. Smluvní úrok byl v úvěrové smlouvě sjednán ve výši 248,69 %, RPSN 1 666,30 %, když se žalovaný zavázal vrátit věřiteli z úvěrové smlouvy celkem 30 110 Kč Součástí smlouvy o úvěru byla také ujednání na str. 2, kterými se žalovaný zavázal pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu podle § 2048 – 2052 o. z., a to ve výši 0,1 % denně z jistiny, dále pak poplatky za upomínky zaslané [právnická osoba] [anonymizováno], kdy za každou zaslanou upomínku byl původní věřitel oprávněn si účtovat 50 Kč s tím, že nejvýše lze zpoplatnit tři upomínky. Dle článku 6 všeobecných obchodních podmínek vzniká věřiteli právo na odstoupení od smlouvy mimo jiné v případě prodlení klienta s jakoukoli platbou dle smlouvy delším než 30 dní. Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu ve výši 33 381 Kč nejpozději dne [datum]. Dle poštovního podacího archu byla výzva před podáním žaloby dána k poštovní přepravě dne [datum]. 5. Z veřejně dostupné databáze na webu ČNB Arad B 1.1.5 UK 1 je zřejmé, že obvyklou úrokovou sazbou, za níž banky poskytovaly úvěry se splatností do jednoho roku pro domácnosti v ČR k měsíci únor 2022, kdy byla uzavřena úvěrová smlouva, činila úroková sazba průměrně 9,90 %. Bylo by tak možné akceptovat navýšení až 32,73 %. V projednávané věci však činí roční procentní sazba nákladů 1 666,30 %. Není vyloučeno, že za splnění dalších podmínek by jednání ze smlouvy o úvěru mohlo dokonce naplnit trestný čin lichvy dle ustanovení § 218 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, když plnění poskytnuté věřitelem je v hrubém nepoměru proti plnění požadovaném po žalované. Soud tak uzavřenou smlouvu o úvěru považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o.z. Dle ustanovení § 588 věta první o.z. pak soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 6. Pokud soud shledal absolutně neplatnou smlouvu o úvěru samotnou, absolutně neplatným pak shledal také ujednání o povinnosti hradit náklady i ujednání o povinnosti zaplatit smluvní pokutu, když tato ujednání nemohou platně vzniknout bez existence platné smlouvy o úvěru. Vzhledem k tomu, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o.z., kdy žalovaný se na úkor žalobkyně plněním, kterému poskytla na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatil, a proto je povinen toto obohacení vydat, ve výši 25 000 Kč. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s ustanovením § 573 o.z. mohla být předžalobní upomínka žalovanému doručena nejdříve třetí pracovní den od jejího odeslání, a žalovaný se tak dostal do prodlení dne [datum], a proto byl žalobkyni přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od [datum] do zaplacení. Žalobě tedy bylo s ohledem na shora uvedené vyhověno pouze zčásti. Ve zbytku, v rozsahu uvedeném pod výrokem II., a to s ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba zamítnuta jako nedůvodná. 7. Podle položky 2 bodu 2 sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, je žalobkyně povinna dle výroku III. tohoto rozsudku zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 283 Kč na účet Okresního soudu Plzeň- sever do tří dnů od právní moci rozsudku. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 260 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 412 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 225 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně byla stanovena dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. 9. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. soud uložil žalovanému částku dle výroku I. tohoto rozsudku i náhradu nákladů řízení zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.