9 C 100/2022-38 — Okresní soud Plzeň-sever

Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku představované pohledávkou vzniklou z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřenou mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] (dále také„ právní předchůdce“), na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 85 000 Kč. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen vrátit právnímu předchůdci žalobce spolu se smluvním úrokem ve výši 14,9 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně svou smluvní povinnost splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve sjednané výši, avšak žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, a proto právní předchůdce přistoupil k zesplatnění celé dlužné částky ke dni [datum]. Žalobkyně je nositelem žalované pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] a.s., která nabyla pohledávku za žalovaným od společnosti [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že v daném případě bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů předložených účastníky a k výzvě soudu učiněné podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaný nevyjádřil svůj nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), a žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila, postupoval soud podle uvedeného zákonného ustanovení a věc rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný je občanem Rumunska, tím je dán mezinárodní prvek. Žalobkyně provozovala svou podnikatelkou činnost v České republice v době uzavření smlouvy, kdy zde měl bydliště také žalovaný. Zdejší soud je proto mezinárodně příslušný podle čl. 17 bod 1 písm. c) nařízení č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen nařízení„ Brusel I bis“). Podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis jsou soudy České republiky mezinárodně příslušné podle bydliště žalovaného v době podání žaloby. V daném případě nebyly zjištěny žádné skutečnosti svědčící o tom, že žalovaný má bydliště mimo území Evropské unie, pak jsou podle čl. 18 bod 2 nařízení Brusel I bis příslušné soudy České republiky, na jejímž území měl žalovaný poslední známé bydliště. Věc se řídí českým právem podle článku 4 bod 1 písm. b) nařízení č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I.), neboť žalobkyně má na území České republiky obvyklé bydliště. Právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel se [právnická osoba] a.s. dne [datum] ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě postoupil na uvedenou společnost pohledávky ze smlouvy o úvěru, mezi jinými i pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru [číslo]. Tuto pohledávku následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila [právnická osoba] a.s. na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován ve smyslu § 1883 o.z. oznámením ze dne [datum] a vyrozuměním ze dne [datum]. Z návrhu na uzavření smlouvy o rychlé půjčce [číslo] ze dne [datum] ve spojení s akceptací návrhu ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] (dále jen„ banka“) se zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 85 000 Kč s úrokovou sazbou 14,90 % ročně a RPSN 15,93 %, kdy celkem měl žalovaný právnímu předchůdci žalobce zaplatit 106 941 Kč, a to v pravidelných 36 měsíčních splátkách 3 062 Kč. Ze souhrnného výpisu pohybů na účtě bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně převedl částku 85 000 Kč na účet žalovaného dne [datum]. V článku IX. úvěrové smlouvy bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet, přičemž pravidelná výše měsíčních splátek činila 119 Kč. V článku XIII. úvěrové smlouvy bylo sjednáno právo prohlásit dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků za splatné v případě, že nastane závažná skutečnost uvedená v článku XII. Smlouvy, tj. například prodlení s některou platební povinností. Právní předchůdce žalobkyně s ohledem na to, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, využil svého oprávnění a dopisem ze dne [datum] žalovaného informoval o okamžitém zesplatnění úvěru s upozorněním na možnost soudního vymáhání v případě neuhrazení dluhu ve výši 41 798,92 Kč. Žalovaný neuhradil ani poté žádnou částku. Z výpisu pohybů na účtě vyplývá, že ke dni [datum] žalovaný dlužil na jistině úvěru částku ve výši 40 062,03 Kč. Dále je dlužná částka tvořena poplatky ve výši 1 736,89 Kč, sestávající z neuhrazených plateb za pojištění (28x 119 Kč) a poplatků za upomínky (8x 500 Kč), přičemž výsledná částka 8 403 Kč byla žalobkyní ponížena o část splátek započtených na poplatky ve výši 2 666,11 Kč a na upomínky ve výši 4 000 Kč. Žalobkyně má rovněž nárok na kapitalizovaný smluvní úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 14, 9 % ročně, tedy po odečtení splátek ve výši 19 283,74 Kč částku 4 485,77 Kč a dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 2 126,42 Kč poníženou o splátky ve výši 660,51 Kč, tedy částku 1 465,91 Kč. Smlouvu o úvěru, která byla uzavřena dne [datum], soud posuzoval podle ustanovení § 2395 o.z., podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Na podkladě obsahu listin založených ve spise soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a že se žalobkyně svého nároku domáhá oprávněně, neboť v řízení bylo zjištěno, že účastníci platně uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky. Ačkoliv se žalovaný zavázal žalobkyni poskytnuté prostředky splácet spolu s úroky v pravidelných měsíčních splátkách, tomuto svému závazku nedostál a je s plněním svých peněžitých závazků vůči žalobkyni v prodlení. Žalobkyně tak oprávněně přistoupila k zesplatnění neuhrazeného zůstatku čerpaného úvěru spolu s příslušenstvím. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a neuvedl žádné skutečnosti na svou obranu proti žalovanému nároku, o jehož oprávněnosti co do základu ani výše jistiny soud s ohledem na předložené listinné důkazy neměl důvod pochybovat. Proto žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno a soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o.z. jdoucího ode dne následujícího po zesplatnění do zaplacení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na zaslanou výzvu (§ 142a o. s. ř.) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 576 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 798,92 Kč sestávající z částky 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 500 Kč za jednoduchou výzvu k plnění podle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., z částky 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky 500 Kč za účast na jednání soudu podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Povinnost úhrady nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně byla stanovena podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.